Hrdina. Lídr. Tahoun. Takové přívlastky nese opakovaně jméno Jaromíra Jágra. Po čtvrtfinále domácího mistrovství světa s Finskem je ale správný jen jeden – hokejový Bůh.
Tento turnaj pro něj znamená hodně. Zvrátil konec reprezentační kariéry, chtěl být ve stínu mladších Voráčka a spol., ustoupil mu v přesilovkové formaci a opustil post pravého křídla, odkud přesně pálil přes dvacet let. Pere se před brankou, nebojí se hitů ani potyček. To všechno kvůli tomu, aby DOMA uspěl.
Český tým má v sestavě mnoho dravých a mladých koní – Voráček, Sobotka, Kovář, Červenka… Jenže všichni jsou v Jágrově stínu. Nechce po každém utkání mluvit do médií, dělal to jen výjimečně, pozornost ale strhl svými výkony na ledě.
Sála z něj energie, překonal bolavé zranění malíčku i problémy s tříslem, o únavě ale nemůže být řeč.
V klíčové chvíli celého turnaje – čtvrtfinále – ze sebe vydal maximum. K tomu navíc dvakrát skóroval.
Semifinále s Kanadou bude ještě těžší bitvou, modlitby hokejových fanoušků směrem k legendární osmašedesátce ale mohou dodat týmu další sílu. Takovou sílu, kterou na žádné taktické poradě do hráčů nedostanete.
Související články
