Udělal to, co nikdo nikdy předtím. Josef Jandač z pozice reprezentačního kouče ve čtvrtek uspořádal přednášku pro trenéry extraligy, první ligy a juniorské soutěže. Předmětem byl Světový pohár, příprava na něj, jeho průběh i hodnocení. Odkryl řadu detailů, přinesl několik postřehů. Otevřenost je to, čím narušil zavedené pořádky. Takový seminář by mohli fotbaloví fanoušci hokeji závidět.
Do publika usedli Václav Sýkora, Filip Pešán, Antonín Stavjaňa či Pavel Patera a další. Přestože z extraligy dorazili jen tři hlavní trenéři, ostatní týmy zastoupili asistenti či videokoučové, i tak obecenstvo bylo našlapané osobnostmi.
Nebyla to pro Jandače, kterého během přednášky doplňovali asistent Jiří Kalous či skaut Jiří Fischer, snadná úloha. Postavil se před ty, mezi něž ještě nedávno patřil – kouče z klubu. Zato nyní je nejvýše postaveným trenérem v zemi. Část z publika by jistě chtěla jeho pozici.
Jandač se však nebál. Mluvil přes dvě hodiny. Nepřímo odpovídal i na kritiku Aloise Hadamczika, popsal jednotlivé kompetence členů realizačního týmu, nechal nahlédnout do play booku - herního návodu národního týmu, ukázal detailní taktické prvky. Přinesl několik postřehů, čím například vynikala Kanada: krátkými střídáními i malým počtem hitů. Přiznal, že se nikdy na nic tak pečlivě nepřipravoval jako na Světový pohár. Na závěr apeloval na to, aby se v Česku hrálo aktivněji, při čemž si rýpl do Zlína.
Jandač donaha: Trenéry nechal nahlédnout do zákulisí SP
Video se připravuje ...
Otevřenost z něj a jeho kolegů sálala. Co však bylo zarážející, byla reakce posluchačů. Nepadaly žádné dotazy, které by rozvedly Jandačův přednes, žádné připomínky, žádné zpochybnění, žádné vlastní hodnocení. Přitom byli tací, co si brblali pod vousy. „To děláme stejně.“ „Hlavně že Sparta puky vyhazuje, když vede o gól.“ Byla z toho one man show. Škoda.
Konstruktivní kritika nebo alespoň otevřená diskuze mohla přednášku posunout. Témata se nabízela: proč měl Kempný takovou důvěru? Proč se Hudler nehodil do prvních dvou lajn, když Thornton mohl v kanadské sestavě začít ve čtvrtém útoku na křídle? Proč byl Polák v první obraně, když ve finále Stanley Cupu měl problémy? Proč Plekanec to měl na přesilovce přes ruku? Proč se hrálo aktivně proti silné Kanadě? Proč beci na vlastní modré čáře proti soupeři nevstupovali odvážněji? A mnoho dalšího...
Ne. Jandač nemusel mít ve všem pravdu, ale k otevřenosti se odhodlal. Publikum ne. Promarněná šance. Ale třeba příště.
Témata:
Česko, reprezentace, blog, Alois Hadamczik, Světový pohár, sport, tomáš vrábel, hokej, Josef Jandač, Sport na Heureka.cz
Související články
