Hokejový svět se ubírá nějakým směrem. Zato česká extraliga stojí na místě, zdá se. Pasivní přístup a hradba ve středním pásmu je stále velmi častým herním plánem. Brání se i tehdy, kdy tým prohrává. Tímto stylem se v hráčích zabíjí to, co zdobí moderní hokej. Přitom by extraliga měla být pro české prostředí vzorem.
Když reprezentační kouč Josef Jandač před dvěma týdny přednášel trenérům extraligy, první ligy i těm z juniorské soutěže o Světovém poháru, měl na závěr jeden apel. Nebo spíš zoufalou prosbu. „Hrajme tu aktivně,“ nabádal. Portál iSport.cz tuto výzvu podepisuje.
Do publika usedli (jen) tři hlavní extraligoví trenéři. Jedním z nich byl i Václav Sýkora, jenž vede hradecký Mountfield. Skvěle, že dorazil a naslouchal člověku, kterého sám učil na vysoké škole. Dělal si poznámky. Stále je to přední český trenér, který si zaslouží bezmezný respekt za svoji erudici, vystupování a vzdělání. O hokeji má co říct i co předat.
Při rešerši jeho rozhovorů narazíte i na ten ze začátku září, kdy před startem extraligy navnazoval fanoušky na „aktivní hokej plný napadání bez zbytečné obrany ve středním pásmu“. Zůstalo u slov.
Příkladem je (nejen) nedělní utkání na Spartě. Když rozjížděla útoky, čtyři hradečtí hráči stáli na vlastní modré. Ten „nejodvážnější“ vyjel „až“ po červenou čáru… Vyhráli 3:2. Budiž jim přáno. Nechci kazit ničí radost, ale soupeř se porazil především sám.
Sparťanský management označil duel za dětské utkání. Capartů bylo na tribunách plno. Být trenérem žáků či dorostenců, s nimiž bych na zápas dorazil, před děním na ledě bych jim zakrýval oči, jako kdyby se před nimi odehrávaly choulostivé scény odvysílatelné po 22. hodině. Ne, nechci, aby to tohle viděli! Deset hradeckých střel na branku za posledních čtyřicet minut, to je majstrštyk.
Sýkora argumentoval, že nechtěl napadat obranu soupeře, když měla puk pod kontrolou. Z forčekinku by se dokázala vymanit a dostávat se do přečíslení. Výmluvy. Poslední extraligové finále je důkazem. Liberec i Sparta natolik věřily ve své síly, že o nějaké opatrnosti v jejich šatně nebyla řeč. Chtěly soupeře přehrát, ne unudit.
Schopnosti hráčů jsou utopené
Třeba by hradecký kouč chtěl hrát aktivněji a brání mu v tom tlak krátkozrakého vedení bez dlouhodobých plánů, ale to není omluva.
Schopnosti reprezentanta Richarda Jarůška jsou v takovém herním pojetí utopené. A když je projeví, porušuje plán. Úsměvně působí i to, jak se musí prát se systémem hračička Jaroslav Bednář ve čtyřiceti letech. Chtějí z něj jiného hráče, než kterým vždycky byl. Natož jaké zkušenosti si musel odnést dorostenec Jaroslav Dvořák…
Takový pasivní výkon Hradce nebyl první v této sezoně. A hlavně, v kontextu tohoto článku je pouze exemplářem, to zdůrazňuji, protože podobně zatažený hokej praktikuje mnoho týmu. „Mistry“ v oboru jsou Olomouc se Zlínem, ten na Spartě bránil střední pásmo i tehdy, když prohrával o dva tři góly. Paradox. To jsou pak vyhozené peníze za benzín.
Zdá se, že Jandačův apel tak byl jenom výkřikem do tmy. Otevřených trenérských hlav je tu zatím málo.
Vše je o lidech a jejich myšlení
Přitom informací je všude plno a je to jen o přístupu. Kde byl Pittsburgh loni touhle dobou? Mimo play off. Sidney Crosby v obsáhlé zpovědi pro prestižní magazín Sports Illustrated přiznal, že o sobě začal pochybovat. V hlavě se mu honilo, zda mu v hokeji neujel vlak a jestli by se neměl změnit. Tým kolem něj byl partou vyhaslých. Kde jsou teď?
Lusknutím prstu, respektive změnou kouče a zrealizováním jeho představy, se Penguins stali obrovským favoritem na Stanley Cup. A roli potvrdili. Jejich revoluční hokej byl a zůstává inspirací.
I zmíněný Jandač proti Kanadě na Světovém poháru nebránil. Nevyšlo to. Dostal tvrdý direkt 0:6. Ale neměnil by. Extraligový šampion z Liberce a jeho sok Filip Pešán s jeho přístupem jen souhlasil. To není náhoda.
Většinové české prostředí ale zůstává jiné – stejné řadu let. U filmu Okresní přebor se snad každý chichotal. Třeba i proto, jak moc odrážel realitu. Naordinovat týmu pasivní taktiku totiž připomíná přístup Pepíka Hnátka. „Na žádnej ťukes nemáte, jste dřeváci, proto taky hrajete okres.“ Jen si za okres dosaďte extraligu.
A teď si uvědomme, že nejvyšší soutěž je vitrínou českého hokeje, na který se dívají všichni, pro něž hokej něco znamená.
Přitom je to jenom o lidech a jejich myšlení. Pojďme ho změnit.
Související články
