Nový rok otevírám poněkud kontroverzním tématem. Před Vánoci jsem si v tomto deníku přečetl dvojrozhovor s Miroslavem Peltou a Ivanem Horníkem. Symbolicky uzavíral rok, kdy lodivod českého fotbalu zažil na jedné straně solidní úspěch a na druhé čelil velkému tlaku veřejnosti i médií.
Jsem si plně vědom, jakou pověst má ve společnosti Ivan Horník a jak si zahrává každý, kdo tuto časovanou bombu odjišťuje. Nicméně dvojrozhovor z deníku Sport ze dne 12. prosince 2015, v němž odpovídal především Miroslav Pelta (Ivan Horník se držel zpátky), se mi líbil. Jednak tím, jak byl redaktory veden, i tím, že fotbalový šéf byl ve svých odpovědích otevřený.
Miroslav Pelta ze sebe nedělá svatouška ani ztělesnění ctnosti. Nepředstírá, že je morální vzor, nemá problém přiznat chyby a nazývá věci pravými jmény. Nezdráhá se potvrdit, že angažování Ivana Horníka konzultoval na poli ekonomickém i diplomatickém. Jasně sděluje, že Horníkovi v oblasti sportovního úseku věří, a netají se tím, že tímto krokem napravuje vlastní špatnou strategii: „Chtěl jsem vytvořit z Jablonce klub, který by pravidelně hrál evropské poháry. S odstupem času musím konstatovat, že cesta, kterou jsem se chtěl vydat, je neslučitelná s regionem Jablonec, velikostí města, diváckým zázemím i dalšími faktory,“ říká Pelta. Takové doznání je mi sympatické a dodávám, že přiznat chybu je lidskou ctností.
Fotbalový předseda se během roku 2015 dostal pod mediální tlak i tohoto deníku. Osobně se domnívám, že si z něj moc hlavu nedělal. Je to zkušený hráč a ví, na kterém hřišti se hraje rozhodující zápas, a tam je sakramentsky obezřetný. Příjemné mu to ovšem určitě nebylo. Naopak onen zmíněný dvojrozhovor mi znovu potvrdil, že Pelta nemá problém chovat se otevřeně. To cením, jelikož otevřeně se chová pouze jistý člověk. Naproti tomu, kdo je nejistý, „práská bičem na hnoji“, aby zakryl svou nejistotu.
Pelta učinil některé odvážné kroky v českém fotbalu a nebojí si to rozdat s masovým názorem. Ten obecný názor má zřejmě dobré důvody vyčítat mu pletichaření, úplatkářské aféry, situaci kolem rozhodčích i střet zájmů coby šéfa ligového klubu a předsedy FAČR v jedné osobě. Angažování Ivana Horníka jen přililo olej do ohně.
Ale ten stádní názor v létě volal „Pelta ven“, a to si myslím, že by pro český fotbal nebylo úplně dobře. Plně si uvědomuji, že ani ode mě nejsou tyto řádky příliš taktické, poněvadž předseda fotbalového svazu je z principu lákavý mediální terč, a ten, kdo ho hájí, spolu s ním. Národ chce číst jiné zprávy. Třeba to, že Pelta je ztělesněné zlo. Já si to ovšem nemyslím.
Masový názor je nebezpečný, protože nemá „vlastní koule“, odpusťte mi ten výraz. A proti stádnímu postoji je třeba se vždy bránit. Ostatně všichni se dovoláváme Masaryka, ale pro neznalé připomínám, že před první světovou válkou to byl právě „tatíček“ Masaryk, kdo měl jako smělý chlapík odvahu postavit se proti masovému názoru, když hájil „nepohodlnou“ pravdu. Ať už šlo o případ židovského mladíka Hilsnera nebo o Rukopisy.
Masa by se tehdy ráda nechala zlákat představou, že uťápnutí Čechové mají skvělou minulost, jak to měly dokazovat nalezené Rukopisy Královédvorský a Zelenohorský, ale Masaryk se postavil jasně: „Je to podvrh!“. Svou neústupností proti sobě Masaryk postavil celý intelektuální národ od vědců, přes média až ke spisovatelům, včetně Jana Nerudy. V odvaze a principiálnosti byl první prezident především následováníhodný.
Osobně si jeho historickou výzvu beru k srdci. Nejde mi o srovnání Pelty s Masarykem, to jsou příliš vzdálené světy, ale o vymezení se proti masovému názoru. Například ve fotbalu to vidím takto: pokud jsou kritizovány korupce a lumpárny v českém fotbalu, je třeba se připojit, ale pokud se vina generalizuje ve smyslu „kdo je nesympatický nebo nepopulární, je zároveň i zlý“, je třeba být proti.
Pelta je předsedou fotbalového svazu a jako na takového na něj nahlížím. Má hájit zájmy českého fotbalu a snažit se dělat pro fotbal to nejlepší, a to se podle mého názoru děje. Nejsem si jist, že dělá maximum pro dobro českého sportu, ale pro dobro fotbalu určitě. Já jsem duchovně z jiného těsta,
Peltův styl, který on sám nazývá jako vysokou školu ulice, úplně nesdílím. Ani jím deklarovaný „sociální smír“ mu nebaštím, jelikož se snaží ostatní sporty uchlácholit vzletným heslem, a v tichosti profitovat pro fotbal.
Navzdory tomu se snažím hájit princip a hájím ho právě proti hysterickým projevům, protože vím, že pro fotbal Pelta dýchá. Není žádný vizionář, který ho posune ideově nahoru, ale bojuje za něj, co mu síly stačí. Pakliže je v českém fotbalu porušován zákon, musí konat Policie ČR, ale o tom, zda kroky Miroslava Pelty jsou za etickou hranou či zda je pro vedení fotbalu ten správný, rozhoduje jedině fotbal sám. Má k tomu dostatek demokratických instrumentů. Jedině voliči valné hromady FAČR mohou dát stávajícímu předsedovi červenou kartu, ale domnívám se, že jejich podporu zatím má.
Myslím si, že toho času, tedy v roce 2016 a při tom, jaké poměry ve fotbalu panovaly a možná ještě panují, při plném vědomí toho, že lidé, ani staré zvyky se tak lehce nemění, je Pelta pro český fotbal dobré řešení. Jeho předchůdce Ivan Hašek je zdravý a inteligentní chlap, ale předsedávání zanechal předčasně a důvody si lze snadno domyslet. Dělat předsedu FAČR není práce pro světce, jelikož s tím lehce infikovaným prostředím musí umět nějak vyjít a vedle toho prosazovat strategické kroky a činit odvážná rozhodnutí.
Související články
