Skončilo fotbalové EURO. Svatá doba pro chlapy. „Na dovolenou? Ty ses asi zbláznila, dyť se hraje EURO,“ možná slyšela leckterá manželka, když se letos plánovalo rodinné volno. A jako každý šampionát, i tento přinesl nové výzvy. Pro mě se jmenuje Šance pro Island i pro nás.
Několikrát jsem si kladl otázku, proč je právě fotbal světovým náboženstvím. Že jím nemůže být můj volejbal, je mi jasné. Je komorním divadlem proti velké divadelní scéně. Jako rocková hudba.
Například i Bona ze skupiny U2 musí vzít na vědomí jak papež, tak americký prezident, protože hudba U2 zasahuje stamiliony lidí stejně jako fotbal. Fotbal a rocková hudba jsou prostě opravdovým politikem. Proto taková záležitost jako EURO úplně změní atmosféru na starém kontinentu.
Je tu ale ještě jeden důvod. Fotbal je nevyzpytatelný. Minulí mistři světa Němci (pro mě jsou stále nejlepší) i mistři Evropy Španělé zůstali na štítě. Němci byli lepší v semifinále proti Francii a prohráli. A totéž se stalo Francouzům ve finále, když navíc tři minuty před koncem základní doby nastřelili tyčku.
Wales se dostal do semifinále, a hlavně Island… Země s menším počtem obyvatel než město Brno, sotva s osmdesáti registrovanými fotbalovými oddíly, postoupila do čtvrtfinále v nejexponovanějším sportu na světě.
Ono to příště už platit nemusí, ale STALO SE. Lépe řečeno, potvrdilo se, že se to MŮŽE STÁT, což je i pro nás dobrá zpráva. To je asi právě na fotbalu krásné, že dává šanci každému. O šancích jsem zde psal v předminulém magazínu. Záměrně jsem mluvil o šancích, ne o doporučeních.
Připomenu, že peníze jmenovány na posledním místě. Potřebujeme je moc, budeme o ně bojovat i nadále, ale…
Kluci v trenýrkách
Kdysi použil některý z českých politiků výraz „peníze pro kluky v trenýrkách“, myslím, že to byl Miroslav Kalousek , ale na tom nesejde. Tehdy to bylo vtipné a trefné. Bylo tím myšleno: peníze hlavně pro rozšíření mládežnické základny.
Ale v co se tento výrok vyvinul dnes? Jalové heslo, kterým se zaštítí leckterý sterilní politik. Úplně se mi tlačí na jazyk věta „už s těmi kluky v trenkách jděte do hajzlu“, ale jako ctitel kultury slova i projevu napíšu raději „trochu jsme s těmi kluky v trenýrkách přehnali míru“.
Už jsem to ze sebe troufale vysypal i na zasedání Rady ministryně Valachové , cituji doslova: „Kluci v trenýrkách začínají být naším prokletím, potřebujeme peníze pro trenéry a respekt k odbornosti, ne pro kluky v trenýrkách.“ Přeci i člověk nepronikavé inteligence ví, že kvalita se buduje na základech kvantity.
Každý svaz se staví na hlavu, aby získal malé dušičky pro svůj sport. Ono to zní pěkně, když se řekne peníze do mládeže, ale termín „peníze pro kluky v trenýrkách“, který se používá jako politické zaklínadlo, je pro mě dnes ubohým sloganem. I fotbalové EURO naznačilo, že to vše nemusí být jen o velikosti základny.
Islandská sága
Co Island? Mezi osm nejlepších týmů Evropy z krajského přeboru? Je to jinak. Je to o kvalitě. O nasazení a vášni. Strašně bojuji, aby i můj sport šel kupředu. Skáču radostí, když naši junioři uplynulý víkend postoupili na mistrovství Evropy. Ale jinak mu zatím ještě schází kvalita, ne kvantita, stejně jako fotbalu (kopačky prominou).
Volejbal má okolo 40 000 registrovaných volejbalistů z toho okolo 20 000 mládeže, fotbal dokonce 300 000. Island má tři sta tisíc obyvatel všeho všudy... Co vy na to? O jaké nedostatečné základně je tady řeč? Volejbal a fotbal potřebují ze své základny 40 000, resp. 300 000 registrovaných hráčů, vychovat 20 až 30 mezinárodně konkurenceschopných hráčů.
Nejde to? Je to o penězích a o velikosti mládežnické základny, nebo o kvalitní práci a kompetentnosti? Je to o penězích pro kluky v trenýrkách? Zeptám se zasvěcených, ale myslím, že za výsledkem Islandu na EURO nebude stát nějaký projekt „peníze pro islandské kluky v trenýrkách“.
Král je nahý
Teprve až si to přiznáme, budeme na začátku nové cesty. V této chvíli je velmi nepopulární hájit Pavla Vrbu , daleko jistější je kopnout si. To se strašně lehce řekne, měl hrát odvážněji. Ale odvahu potřebuje celý národ. Vždyť si to přiznejme, jak jsme opatrní v každém směru, včetně otevřeného projevení názoru. Siláci jsme, když se řve.
Kdo neskáče, není Čech. Když to slyším, odmítám na několik minut být Čechem. Možná si v českém prostředí týmových her potřebujeme dát taky do držky, tak se to někdy řeší ve zdravých manšaftech. Přijde mi to rozhodně statečnější než najít viníka (tentokrát Vrbu, příště někoho jiného) a s budovatelským optimismem kráčet vstříc novému průseru. Psal jsem nedávno o šancích. Nemohu udílet konkrétní rady. Neznám je. I ve volejbalu je hledám. Zato vím o nevyužitých šancích.
Já nevím, jestli je správně budovat akademie či jiný model. Nevím, zda je nutné přivést i k mládeži experty ze zahraničí. Nevím, jak lépe trénovat řemeslo a rychlost ve fotbalu (ve volejbalu to vím, a stejně mi to není nic platné). Zatím nevím, co udělat, abychom v našem sportu neztráceli nejkvalitnější lidi, ale ztrácíme je, jdou za lukrativnější prací. Ovšem co vím, že jsme to dlouho dělali blbě, hodně dlouho.
Jan Koller prohlásil v rozhovoru pro tento magazín, že „klukům asi v první řadě chybělo sebevědomí, neměli víru ve vlastní síly“. Nevím, jestli je tady na místě srovnání s fotbalem, ale sdělím vám, co mě trápí ve volejbalu: někteří hráči nemohou mít sebevědomí, protože hrají volejbal pro peníze, a ne proto, aby byli nejlepší na světě. A když se střetnou s těmi, co chtějí být nejlepší na světě, stojí tváří v tvář nahé pravdě a podělají se. A experti láteří: „Chce to víc odvahy!“
Odpusťte mi, že v čísle, které hodnotí fotbalové EURO, nemluvím pouze o fotbale. Vy, „kopačky“, byste si stejně do toho od „plácala“ nenechali mluvit. A zasvěcených pohledů fotbalových expertů je v tomto čísle dost. Ale uzavírám, že stonáme na kvalitu a profesní kulturu, nikoliv na nedostatek kluků v trenýrkách nebo práci trenérů nároďáků.
A šťouch na závěr: Němci byli stejně nejlepší.
Témata:
fotbal, volejbal, Island, Pavel Vrba, sport, vysoká hra, Zdeněk Haník, Volejbal na Heureka.cz
Související články
