Před rokem, přesně 19. února, jsem napsal článek o Karolíně Plíškové, v němž jsem objasnil, co myslím pojmem „průchodná psychika“ sportovce. Karolína Plíšková byla pro mě tehdy ztělesněním tohoto výrazu. V dnešním článku, toto téma trochu připomenu na dalším živoucím případu.
Celý náš biatlonový zázrak má svého hybatele Jiřího Hamzu, o němž napíšu příště. Má svou tvář Gabrielu Koukalovou a odborného tahouna trenéra Ondřeje Rybáře. Ve skutečnosti je ta parta daleko větší, ale o tom třeba někdy jindy.
Co si budeme povídat, Koukalová je především hezká žena, a to v součtu s jejím obrovským úspěchem staví celý národ do pozoru. Inu – krása spasí svět – zatvrzele opakuji Dostojevského větu. Přesto si neosobuji právo se vyjadřovat k její osobě. Potkal jsem se s ní jednou v pořadu Hlídka Zdenka Merty, kde dokonce zpívala na podiu. Jinak ji znám málo a ani se mi nechce nechat se strhnout vlnou národní euforie nad její krásou nebo úspěchem? Moje úloha v tomto magazínu je jiná, popularizovat odbornost a navíc zbožšťování nemám rád. Podívám se na její příběh z hlediska toho, co jí dělá skutečně výjimečnou sportovkyní a závodnicí.
Nejsem expertem na biatlon, ale není třeba oslnivého důvtipu, aby si člověk uvědomil, jak nesmírně psychicky náročný biatlon musí být. Gabriela nastupuje do důležitého závodu, který má silný emoční náboj. Je na konfrontaci se svými hlavními soupeřkami, jako třeba Laura Dahlmeierová či Kaisa Mäkäräinenová, připravena z hlediska střelby i z hlediska běhu.
Jak se v závodu přelévá pozice ve startovním poli, přelévá se i psychická převaha z jedné na druhou podle aktuálního výsledku, přičemž klíčovou roli hraje pochopitelně aktuální výkonnost. Čili jestliže má jedna závodnice jasnou lepší pozici, může mít automaticky i psychologickou převahu, ovšem zavazující dobrý vývoj může někomu i sešněrovat psychiku. Bojuje se tedy mimo jiné i o psychologickou převahu, tedy o to, která závodnice je situačně v pohodě a která pod tlakem.
Laura Dahlmeireová se ve svých výrocích ani netají tím, že se obě dámy snaží svými výkony navzájem vytvářet psychický tlak na soupeřku. Jak jsem psal před rokem, nejdůležitější je sice aktuální situace v závodě, ale ještě NĚCO.
To něco sem tehdy nazval psychickou průchodností. Měl jsem tím na mysli stav, kdy psychikou závodnice, v našem případě Gabriely Koukalové, prochází bezproblémově děj závodu, nic jí nestojí v cestě a ona jedná podle svých nejlepších schopností. A co by mu mohlo například stát v cestě? Mindráky, nejistoty, špatné zkušenosti, nespecifické úzkosti, strach z následků chybných zásahů, obavy o případné špatné umístění a reakce veřejnosti, a poškození osobní prestiže, ale i třeba špatné svědomí z nedůsledné přípravy, nedostatek vůle vyrovnat se s těžkostmi v závodě či vyhořelost. Těch psychických důvodů by se dalo jmenovat více, ale o to nejde.
Jde o to, že potřebnému výkonu stojí „něco“ v cestě. Děj závodu v takovém případě psychikou závodnice přirozeně neprochází. Její vnitřní psychické prostředí průchodnost komplikuje a způsobuje, že pohyb se stává strnulejším, vidění už není tak jasnozřivé, klid na střelnici je ochromen. To vše jsou pro mě znaky neprůchodné psychiky, protože jakási klapka ve vnitřním prostředí závodnice brání tomu, aby přirozeně běžela a střílela.
Podobná slova jsem psal před rokem. Přidávám, že přestože nejsem žádný velký příznivec ženského vrcholového sportu, potvrzuje se mi, že nekomplikovaná hlava je jedním z předpokladů úspěchu v ženském sportovním světě. Gabriela má dle mého soudu (stejně jako Karolína) principiálně průchodnou psychiku. Samozřejmě, že je to žena, a ty podléhají emocím v průběhu závodu více než muži. Přesto se domnívám, že se dokáže koncentrovat na situaci TADY a TEĎ, a ignorovat „předtím“ a „potom“, což je pro vrcholový výkon v jakémkoliv sportu žádoucí.
Ona sama tvrdí, že kdo začne při střelbě kalkulovat třeba s tím, že je jednu ránu od vítězství, se nakonec sám chytí do pasti. Působí v životě roztržitě, ale zdá se, že je to odvrácená strana té vlastnosti, která ji činí bezstarostnou či koncentrovanou v rozhodujících okamžicích závodu. Čili rub a líc jedné mince, která v životě může působit komicky, ale v závodě jako přednost. „Dokáže se maximálně koncentrovat na střelbu a dokáže rovněž do poslední rány vyhodnotit, jestli má spustit, nebo ne. Tohle umí jediná z jejich velkých soupeřek Laura Dahlmeierová, přičemž Gabriela střílí o něco pomaleji než její rivalka,“ tvrdí její trenéři.
Pozoroval jsem Gabrielu Koukalovou několikrát při závodě a skládám si střípky z toho, jak ji vidím jednat a slyším mluvit. Předpokládám u ní náruživost v závodění, ale to je pouze moje spekulace. Ovšem stejně jako u Plíškové bych si na průchodnou psychiku vsadil.
