Už jste viděli? Myslím film, který dostal nejvíce ocenění v historii filmové ankety Český lev? Určitě běžte, je výborný. Navzdory tomu můj obdiv patřil vždy otci hlavního hrdiny filmu, kterého zná český národ pod symbolickou značkou TGM. A co to má společného se sportem? Čtěte dál…
V roce 1981 jsem nalezl náhodně na jedné půdě kompletní Masarykovy spisy, které patřily v té době k zakázané literatuře. Byl jsem tehdy hráčem brněnské Zbrojovky a měl jsem před státnicemi v oboru učitelství český jazyk - tělesná výchova. Dychtivě jsem se pustil do čtení, protože znáte to, zakázané ovoce…
Záhy jsem si uvědomil, jak moc souvisí Masarykovy myšlenky s tím, co jsem tehdy dělal, tedy se sportem, a podle mého souvisí dodnes. Mezi jinými jsem narazil na tenkou knížečku s názvem Jak pracovat. Má toliko 70 stran a nabízí normální a člověčenský pohled na práci, která je smyslem života, ať jde o řemeslo, duševní činnost nebo sport.
Úpadek hodnot za totality význam slova „práce“ poněkud degradoval a zošklivil, například hesly jako „čest práci, soudruhu“, „kdo nepracuje, ať nejí“ a podobně. Domluvme se tedy, že slovu práce vrátíme v tomto článku význam, který mu náleží.
Prostě každodenní cílevědomá lidská aktivita, která vytváří nové hodnoty, a pokud se stane náruživostí, přináší pocit životního uspokojení. Jestliže se stane povoláním či zaměstnáním, je zdrojem výdělku. A pod pojmem práce si můžete představit třeba i trénink.
A tedy T. G. Masaryk z knihy Jak pracovat: „Prací se teprve stáváme lidmi, charaktery, stáváme se samostatnými“. Lepší radu pro dnešní trenéry bych nenalezl: tvrdím, že většině lidí (dětí) činí práce (trénink) dobrý pocit.
Ano, od přírody jsme většinou líní, ale pokud se nám, trenérům, podaří u svých svěřenců vytvořit návyk práce, pak se i práce stává návykovou látkou (drogou v pozitivním smyslu) navždy. A více než jakékoliv výchovné prostředky utváří práce charakter mladého hráče.
A Masaryk dále: „Člověk nepracující není samostatný. Ani nepracující národ jím není“. Ano, jsme malý národ, ale respekt velkých, a tím určitou míru nezávislosti, si vysloužíme jedině dobrou prací, žádnými proklamacemi či politickými postoji. Příkladem může být sklárna Moser, patří mezi absolutní světovou špičku v oblasti skla. A čím? Především tradicí kvalitní práce, která souvisí s oprávněnou hrdostí.
Víte, stál jsem proti Rusům, Italům a Brazilcům jako hráč i trenér. V obou případech jsem byl naštvaný, že máme zbytečný respekt z volejbalových velmocí, chtěl jsem si to rozdat, ale cítil jsem kolem sebe strach. Scházel mi pocit odhodlání prohrát s vyceněnými zuby. A to souvisí znovu s Masarykem.
Ve zmíněném filmu je totiž scéna, kdy Jan Masaryk rozmlouvá s Edvardem Benešem na břehu moře o tom, zda český národ měl, či neměl vést předem prohraný boj s fašistickým vetřelcem ve II. světové válce. V dialogu zazněla věta, jejíž sdělení bych krví podepsal. Neodcituji to přesně, ale smysl byl zhruba tento: „Možná jsme ušetřili životy desetitisíců lidí, ale duše všech jsou navždy zničeny.“
Skrytý smysl vnímám takto: nevybojované bitvy jsou pro národ horší než bitvy prohrané a platí dodnes. V tomto výroku znělo poselství Janova otce Tomáše, který se nebál rozdat si to s odporem celého národa v případech boje o pravost Rukopisů královédvorského a zelenohorského nebo v tzv. hilsneriádě.
Za svou obhajobu židovského chlapce Hilsnera si Masaryk vysloužil posměch a odsudky od společnosti. Tomáš Masaryk ovšem nesnášel zbabělost, plytkost, nepřesnost, povrchnost, a hlavně byl odvážný, v tom všem vidím poselství pro dnešek.
Masaryk píše: „Bez práce nikdy nemáme důvěry v sebe. Prací teprve poznáváme svou sílu. Práce je sebepoznávání.“ Tuto větu bych vytesal hned pod jezdeckou sochu svatého Václava pro všechny ty ezoteriky a motivační lži-čaroděje, kteří zaručeně znají a doporučují tu „jedinou správnou cestu k sebevědomí a štěstí“. Žádné tajemné techniky, žádné bláboly typu „musíš jen chtít a všeho dosáhneš“.
NE, říkám pro náš cech, tedy pro sport. Žádní mágové, spasitelé, mentální specialisté. Každodenní kvalitní trénink, který odpovídá nárokům našich sportů. A nároky? Vyjeďte si na jakýkoliv třeba juniorský světový šampionát v basketbalu, volejbalu nebo v hokeji a sledujte, jak hrají ti nejlepší. Ti totiž určují nároky na naší každodenní rutinní práci. Jedině v práci (tréninku) se dokážeme poznat a utvářet si poctivé sebevědomí. Když to dokážeme, nebudeme možná mistry světa, ale můžeme si vydobýt ztracený respekt být znovu malým - velkým národem.
A Masaryk naposledy: „Pochopení práce, náležité pochopení toho, co je práce, mělo by být páteří našeho celkového názoru na svět.“
Vzpomínáte na moudrosti našich babiček typu „na každou svini už se vaří voda“, které jsme jako malí slýchávali? Jejich moudré názory se neutvářely z knih či ze škol, ale ze života a tedy z práce. Můj otec byl schopen rozpoznat, co je dobrý a co špatný názor, nebo kdo je dobrý člověk a kdo je lump, byl znalcem života a jeho názory se odvíjely především od práce. Občas se díval na televizi nebo četl, ale kromě toho celý den, od vidím do nevidím, i jako důchodce pracoval: na zahradě, v dílně nebo u psacího stolu na rodinné kronice.
VĚDĚNÍ A MOUDROST SE PROSTĚ RODÍ PŘES PRÁCI. To nám chtěl sdělit TGM.
Související články
