Sebevědomí není darem přírody, ale odměnou, kterou člověk získá tím, jak prochází situacemi, ze kterých má strach. Skutečná vnitřní síla hráče vzniká na hřišti díky aktivní zkušenosti, že hráč nebo trenér zvládne určité situace a dokáže udělat něco, navzdory strachu, který z té situace má. Sebevědomí vědomí si člověk totiž musí, někdy i za cenu určité bolesti, vybojovat.
Volejbalový trenér Jiří Zach došel před týdnem na trenérskou metu, kam dospělo jen velmi málo českých trenérů před ním. Stal se se svým družstvem chlapců do 19 let mistrem Evropy. Na jeho příběhu bych se rád pokusil rozptýlit jeden letitý mýtus, totiž, že sebevědomí je předpokladem úspěchu.
Sportovci velmi dobře rozumí úloze silového tréninku a posilovna se stala nezbytnou součástí jejich života. No a sebevědomí funguje podobně jako svalstvo, které je třeba neustále posilovat. Sval roste jedině tehdy, když je odpovídajícím způsobem zatěžován. A jak posilovat sebevědomí? Hned na to odpovím.
Jiří Zach je mimo jiné otcem toho, že vedle Starkova příbramského fotbalu je druhým nejdůležitějším sportem v tomto městě právě volejbal. V Příbrami to s kolegou Emanem Rosenbaumem rozjeli už před třiceti lety a dodnes praská městská hala ve švech při všech ligových utkáních, i když Zach už tam fyzicky nepůsobí.
Životní úspěch trenéra Zacha, kdy v semifinále mistrovství Evropy zdolal jeho tým favorizované Rusy a ve finále Italy shodně 3:2, nespadl z nebe. Původně kantor zeměpisu a tělocviku je velmi křehký intelektuál a vůbec nemá vzezření neohroženého vítěze.
Vnitřní pochyby a nejistota jsou součástí jeho přirozeného základního postoje a příběh, který svým sportovním životem napsal, dokazuje, že strach nikdy není hlavním problémem. Důležité je totiž, jak se se strachem zachází.
Je to paradoxně právě nejistota a neustálá nespokojenost se sebou samým, co vede sportovce i trenéra mnohem intenzivněji pracovat než ostatní, kteří toto nevnímají. Jirkovi vždy velmi záleželo na kvalitě vlastní práce, mimo jiné i proto, že se snažil dosáhnout uznání od ostatních. To paradoxně přispělo k tomu, že stejně jako jiní od přírody spíše nejistí lidé mohl dobře obstát ve tvrdém světě sportu.
I když vám to možná bude připadat divné, nejistota a chybějící sebedůvěra jsou vlastnostmi mnoha šampionů tohoto světa. Připomeňme známé situace z života Lionela Messiho , Boba Dylana nebo Arnolda Schwarzeneggera . Jako by se zdálo, že nevyrovnaný duševní život může být za určitých okolností předpokladem úspěchu. Kombinace strachu ze selhání a z odmítnutí znamená pro mnoho lidí maximální emocionální stres, který může být překvapivě silným motivačním faktorem, jenž pohání lidi ke špičkovým výkonům.
U většiny sportovců byla také prokázána potřeba být uznávaný, nejinak je tomu u trenérů a Jiří Zach je toho krásným příkladem. Tato potřeba bývá u některých hráčů či trenérů doprovázena značnou senzibilitou či empatií a lidé s těmito vlastnostmi bývají velmi citliví na to, když jsou kritizováni. Zvýšená citlivost činí člověka zranitelnějším a vede tím i ke zmiňované nejistotě.
Vnímáte ten začarovaný kruh? Potřeba uznání je částečně zdrojem pochyb o sobě, ale zároveň vede člověka k aktivitě a může ho přivést i k sebepotvrzení v těžkých situacích sebevědomí situacích, a tudíž k sebevědomí. Čili hybatelem motivace úspěšných lidí není sebejistota, ale paradoxně také nejistota. A tak tedy sebevědomí je ve skutečnosti neutuchající touha jít si za svým navzdory strachu a pochybám.
Bohužel, a vlastně i bohudík potvrzením vlastní kvality nezískává člověk nikdy doživotní jistotu. Ani úspěch Jiřímu Zachovi totiž nikdy neodebere budoucí pochyby. Budování sebevědomí je celoživotním tématem. A především toto jsem chtěl sdělit dnešním článkem.
A ještě závěrem. Každý člověk má svou šanci a nikdo není předurčen k tomu, aby byl nebo zůstal outsiderem. Ano, vše má svůj rub a líc, a proces budování a posilování sebevědomí je vykoupen nekomfortem a někdy i bolestí.
Ovšem člověk může volit: buď bolest z výkonu, vyrovnávání se s překážkami, řešení složitých situací, bolest při zažívání vlastních strachů a pochyb o sobě a jejich překonávání - tedy BOLEST Z VLASTNÍHO RŮSTU. Nebo z promarněného života, z nenaplnění tužeb, bolesti ze špatného svědomí a rozčarování nad vlastní nedůsledností a pohodlností - tedy BOLEST Z VLASTNÍ SLABOSTI.
Jiří Zach, volejbalový trenér, zvolil první cestu a korunoval ji titulem mistra Evropy. Moje úcta, Jiří...
Související články
