Zdeněk Haník
4. září 2017 • 15:46

Vysoká hra Zdeňka Haníka: Proč Češi nezpívají hymnu II

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Je nedotknutelnost Třince pryč? Dynamo a Spartu táhnou schovaní lídři. Překvapí Litvínov?
Spor o Kováče: kouč budoucnosti a opravdová trefa, nebo jen bublina?
VŠECHNA VIDEA ZDE

Před dvěma a půl lety jsem napsal článek pod stejným titulem, jako je dnešní (proto II). Ptal jsem se v něm, proč čeští reprezentanti týmu, který jsem svého času vedl, nezpívají před zápasem hymnu? Maximálně si ji, někteří, koutkem úst nesměle pobrukují. Naproti tomu kupříkladu Srbové jsou při hymně slyšet a Brazilci ji při posledních olympijských hrách doslova řvali. Mám dnes mimořádný důvod se k tomuto tématu vrátit. Asi budete i překvapení.



Jako trenér nároďáku na mistrovství světa 2006 v Japonsku jsem neviděl žádné družstvo, které by rituál zpívání hymny nedodržovalo. Od Iránců přes Američany až k Němcům a Francouzům, jak jsem psal před dvěma lety.

A proč ji vlastně nezpívám já sám? Ptal jsem se. Vždyť jinak zpívám rád a jsem emocionální člověk… Nejsem žádný vzorový vlastenec, ale když naklápěli naši vlajku, býval jsem dojatý a uvědomoval si, že tu stojím za náš národ, k němuž patřili A. Dvořák, J. A. Komenský, T. G. Masaryk. A to byli bezesporu světoví velikáni, kteří neměli problém s prokazováním svého češství ani v odloučení od vlasti.

Mám za to, že my Češi nedokážeme tak snadno projevit emoce. Ale možná se i bojíme ukázat, že jsme bojovně naladěni? Na jedné straně se naše hymna jeví jako málo bojovná. Manželka prezidenta Masaryka při vybírání státní hymny údajně prosazovala „Ktož sú boží bojovníci“, a ani sám zakladatel samostatného státu T. G. Masaryk nebyl z písně „Kde domov můj“ nijak nadšený.

Ale jak to vlastně je doopravdy s bojovností naší hymny, resp. písní Kde domov můj? Ta píseň zazněla poprvé v divadelním kusu J. K. Tyla Fidlovačka v roce 1834. Hra u diváků propadla a ani sám Tyl s ní nebyl spokojený. Avšak Škroupova píseň Kde domov můj se nějak vryla Čechům pod kůži a navíc v revolučních letech kolem roku 1848 tu byla potřeba posilovat všemi možnými způsoby národní sebevědomí.

Skladatel Bedřich Smetana byl dokonce okolo vzniku samostatného státu vyzván, aby zkomponoval českou hymnu, ale odmítl s tvrzením, že Češi si již sami vybrali. Píseň „Kde domov můj“ měla ale tehdy dvě sloky. Ta druhá již nebyla sladkobolná:

Kde domov můj, kde domov můj
V kraji znáš-li bohumilém, duše outlé v těle čilém
Mysl jasnou vznik a zdar a tu sílu vzdoru zmar?
To jest Čechů slavné plémě
Mezi Čechy domov můj, mezi Čechy domov můj

To už je samozřejmě jiné kafe. Tato dvousloková píseň se stala základem české hymny. V roce 1918 byla ovšem logicky k první české sloce namísto druhé přidána slovenská část, která měla údernost bojového popěvku.

Jenomže při vzniku samostatné České republiky v roce 1993 už se po odstranění slovenské části druhá sloka do hymny bohužel nevrátila. Tím se, pro zajímavost, navíc stala česká hymna jednou z nejkratších na světě (cca 1 minuta a deset vteřin).

Většina států má hymnu přes tři minuty. To si uvědomil i předseda ČOV, známý vlastenec, takže Jiří Kejval zavelel k úvodnímu výkopu. Ten konvenuje s mým názorem, že výročí 100 let samostatnosti je příležitostí vrátit druhou sloku, která do původní písně patří, a má tam svůj význam.

První sloka oslavuje českou zemi a druhá českého člověka. Navíc obrat „v těle čilém“ je vysloveně sportovní. Upravit hymnu by znamenalo měnit ústavu, ale jistou logiku by tato změna měla. Pak už by zbývala jen jedna maličkost. Druhé sloce přidat hudebně na údernosti (v duchu „nad Tatrou sa“ …) při zachování původní melodie. Utopie? Třeba. Leč je na čase skončit s uplakaností či sebelítostí a ukázat se světu jako hrdý sebevědomý národ.

Český olympijský výbor odvážnými kroky v nedávné minulosti už dokázal sehrát roli hybatele - vzpomeňme londýnské holínky nebo Zátopkovy běhající nohy v Riu. A tak se opět na jeho půdě zrodil nápad, který se s největší pravděpodobností podaří realizovat v duchu dnes napsaného. Nechte se překvapit.

Odvážné tažení za obrodu postoje k písni „Kde domov můj“ začíná. Ostatně, „Kdo hraje odvážně, může dostat i přes držku nebo zvítězit - kdo hraje „u zdi“, prohrává vždy...“.

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud