Rychlé soudy bývají zrádné. Přesně jako v případě kouče Vladimíra Vůjtka. Když po Vladimírovi Růžičkovi převzal národní tým, zaznívalo: Proč to rovnou nesvěřit někomu mladšímu? Proč tohle přechodné řešení? Jsou odehrané tři zápasy na šampionátu a řeší se: Proč ho u reprezentace nenechat i dál? Proč už byl na Světový pohár a další roky jmenovaný Josef Jandač? Nebylo to ukvapené?
Nechme stranou emoce. A euforii, která se vyklubala po úžasném vstupu do šampionátu. Položme na stůl fakta. Vůjtek dopředu avizoval, že přichází na rok. Takže je logické, že hokejový svaz už musel vybrat nástupce dopředu, hlavně kvůli brzké nominaci na bedlivě sledovaný zářijový turnaj v Torontu.
Ukázal tedy na Jandače. Což byla správná volba. Pro 47letého kouče nazrál správný čas. Pobíral zkušenosti vedle Růžičky, teď právě vedle Vůjtka. Poznává oba přístupy. Řev i klidnou sílu. Je na něm, aby si z toho vzal to nejlepší.
Teď zpátky k Vůjtkovi. Proč by se na dalším chodu reprezentace nemohl podílet i dál? Sám Jandač o to stojí, stejně jako svaz. Záleží vyloženě na trenérském veteránovi.
Pro reprezentaci by to bylo jedině dobře. Mohl by se stát hokejovým Karlem Brücknerem. Snad to tak dopadne. Byla by to skvělá zpráva.
Související články
