Po každém šampionátu, po němž se lidí nesrotí po náměstích a neteče šampaňské, se objeví velké téma. Které fanoušky i experty rozděluje. Ponechme teď stranou kouče Josefa Jandač a jeho (ne)schopnost tým vyladit. Pak tady je ještě případ Pastrňák. Proč vyvolává taková vášně?
Byl nejproduktivnějším českým hráčem na šampionátu, v osmi zápasech pobral sedm bodů (1+6). To je prostě fakt. Ve dvaceti letech být nejlepší v bodech? To je dobrá práce, ne? Zvlášť, když si uvědomíme, že mladí hráči nejsou dlouhodobě z českého pohledu zrovna přemnožení…
Ale právě ta úvodní jednička v jeho bilanci drásá. Cože, on, takový bombarďák z Bostonu, se trefil jenom jednou? Ano, je to málo, o tom není sporu. Od kanonýra jeho kalibru se čekalo, že si ty nejdůležitější trefy schová na ty nejdůležitější zápasy. Nestalo se.
I jeho to trápí. A ne, že ne. Neznám hokejistu, který by přijel na šampionát s tím, že si chce jenom zahrát. Bez ambicí. Bez touhy uspět. Zvlášť on. Vždyť on už si místo mistrovství mohl užívat někde na pláži, nohy na gauči, v ruce ovladač od televize. Každý by pochopil, kdyby se omluvil s tím, že čeká v NHL na životní smlouvu.
Ne. On se sebral a jel bojovat. A teď je to on, kdo rozdělil hokejový národ. Zastal se ho i kapitán Jakub Voráček , který se netají, že občas zabrousí na internetové diskuse. Komentáře, které spoluhráče haní, se mu líbí pramálo… Lidé na ně ovšem mají právo. Když už si někdo oblékne národní dres, s tlakem musí počítat.
Pastrňák odehrál každopádně slušné mistrovství. Byl ho plný led, soupeřům motal hlavu. Jasně, s jeho obrannou hrou je to všelijaké, je těžké ho ukočírovat a svázat do šablon, ale to už je přeci o něm známé, ne? Takového hráče bere kouč s tím, že si tohle uvědomuje. A prostě to přijme. Protože věří, že až nastane ten správný moment, přijde od něj vítězný gól.
Od „Pasty“ tentokrát nepřišel. Ale bylo by nefér to házet na něj. Ve dvaceti letech má všechno před sebou. A hlavně – je třeba si uvědomit, že v NHL zůstali další mladí hráči, kteří zvolili jiné řešení. To více pohodlné. S pláží a nohama na gauči.
Pastrňák ne. Šel bojovat za svou zemi. Šel do války. Tuhle bitvu sice prohrál, ale věřme, že ty další už ne.
A možná to bude právě on, kdo na konci června převezme Zlatou hokejku pro nejlepšího českého hokejistu sezony. Po první části byl první. V NHL to byl nejproduktivnější Čech. Na šampionátu taky. Tohle ocenění si zaslouží i bez gólů od Eiffelovky.
