To byl ale nudný den :) ne, dělám si legraci... byl to vynucený den volna. V první radě díky všem za podporu a starostlivé zprávy. Myslím, ze kromě toho, že jsem praštěná, to bude ok :)
Domů z nemocnice jsem dorazila lehce po sedmé ráno. Rovnou jsem si zašla na snídani, ospršila se a šla si lehnout. Usnula jsem za 10 vteřin a spala jak dudek asi do dvou hodin odpoledne. Probudila jsem se jako nová. No, tak jako skoro nová :)
Našla jsem si pár modřin a škrábanců, ale hlava už mě skoro nebolela. Počkala jsem, než dovezou kolegu, kterého si v nemocnici nechali na pozorování a jela vyřídit do MPC do Nikon servisu naše vybavení.
To, co jsem měla v batohu a brašnách, by mělo byt v pořádku. Jen to velké obří, co normálně nosím pres rameno, leželo na zemi a bylo lehce pochroumané, protože se nejspíš proletělo ve vzduchu stejně jako my.
Objektiv byl půjčený na atletiku a měl by být v pořádku a můj fotak potřeboval lehčí zákrok, ale i on by mel byt připraven, abychom se zase zítra mohli vydat pro nějaké medaile :) Jediné co mě štve, je promarněný den. Myslela jsem, ze si dnes odpoledne zafotím něco fotogenického...bohužel to ale nevyšlo, ale pořád ještě nějaký čas mám...
Blbý je i to, ze za dnešek nemám žádnou fotku, se kterou bych se s Vámi podělila....jedu autobusem domů, dala jsem jim druhou šanci, tak zkusím po cestě něco vymyslet :)
Zatím to tolik neháže a zdá se, ze jede opatrněji, i když jen co prudce zabrzdí, nebo přejede nějaký skokánek, vrátí se mi ten pocit z noci... Stalo se to totiž tak, že si řidič všiml retardéru na silnici pozdě. Pak zadal prudce brzdit, najeli jsme na něj a tím vylétli do vzduchu. Pravě teď před ním ten dnešní ale zabrzdil...ufff :)
Tak, byla jsem se ještě podívat za kolegou, na terase jsme koukali na to, jak Honza Kudlička bojoval o medaile a teď jdu spát.
Zítra se zase vrhnu do práce....
A ta fotka...dám sem tuhle. Blíž jsem zatím nebyla, líp jsem ho nevyfotila ale i tak tu na mě včera dohlídl....
Související články
