Trochu štěstí pomohlo Radku Juškovi k postupu do finále halového mistrovství Evropy v Praze, kam se dostal jako první z českých atletů. Trnul až do posledního pokusu kvalifikace, který nezvládl Francouz Kafetién Gomis, letošní evropská jednička. A do pátečního finále (17.55) proklouzl výkonem 779 centimetrů o pouhý centimetr před Němcem Cedricem Nolfem.
Když se největší favorit Gomis rozbíhal k pokusu poslední záchrany, Radek Juška seděl na zemi, opíral se o mantinel a hlavu měl schovanou v teplákové bundě.
„Koukal jsem na všechny pokusy, ale tak pěticentimetrovou dírou přes kapuci,“ usmíval se Juška. V neděli dvaadvacetiletý borec z tréninkové skupiny Josefa Karase, který do šestnácti hrával fotbal, to zvládl.
Prý jste na finále nakoupil lístky, teď snad nepřijdou na zmar, že?
(smích) „Určitě. Nakoupil jsem pro rodinu asi čtrnáct lístků. Do poslední chvíle jsem doufal, že nebudou muset zůstat doma a nebudu muset lístky prodávat. Viděl jsem na tribuně rodiče, jak jsou netrpěliví. Seděli taky s obličejem v dlaních. Atmosféra suprová, doufám, že zítra to bude daleko lepší ještě s více diváky.“
Po první kvalifikační sérii jste byl třetí, ale stále se sunul pořadím níž, kdy začaly nervy?
„Když jsem byl na šestém místě. Bylo přede mnou dost dálkařů, kteří nastupovali s lepším výkonem. Nervy probíhaly. Nevěřil jsem, že první pokus bude postupový. Myslel jsem, že se ještě zlepším.“
Co říkal váš trenér, bývalý desetibojař Josef Karas, který při rozhodujícím Gomisově pokusu stál přímo u vás?
„Ani jeden jsme neměli moc slov, jen štěstí v očích…“
Je to satisfakce po loňské sezoně, kdy vám těsně unikla nominace na evropský šampionát do Curychu?
„Doufejme, že to je to štěstí, které jsem neprožil vloni, kdy mi chyběl pouhý centimetr. Teď mi ten centimetr přidal.“
Jak se v O2 areně skáče?
„Skáče se dobře, ale člověk musí počítat s tím, že to je na palubovce, tak to trochu kope.“
Dá se tady skočit osm metrů, což je váš dlouhodobý cíl?
(smích) „Určitě dá. Osmička se tam třepe dlouho, na různých závodech tam s malými přešlapy padalo třeba 810. Snad padne…“
Je pro vás finále splněný sen?
„Určitě je to splněný sen, na sto procent. Chtěl jsem do finále, to se mi splnilo. Tak teď ať se stane, co se stane.“
Budete klidnější, protože budete mít, na rozdíl od kvalifikace, k dispozici šest pokusů?
„Klidnější určitě budu, mám šest pokusů jistých. Jsem závodník, začínám skákat čtvrtými pokusy, Tak doufejme, že to vyjde.“
Související články
