Optimisticky naladěná odletěla překážkářka Zuzana Hejnová do Pekingu, kde bude na světovém šampionátu obhajovat titul z Moskvy 2013. Sílu jí dávají tři vítězství na posledních mítincích Diamantové ligy i vydařená závěrečná příprava.
S nehty tradičně vymalovanými v národních barvách vyrazila Zuzana Hejnová do Pekingu. „Už jsem nevěděla, jak to mám vymyslet. Je to podobné ruské vlajce, chtěla jsem, aby tam byla trikolora,“ smála se těsně před odletem.
Jak bude v Pekingu česká výprava úspěšná?
„Myslím, že hodně. Můžeme navázat na poslední mistrovství v Moskvě, kde jsme získali dvě zlata a jeden bronz. Může být něco podobného.“
A vy si do Číny jedete pro obhajobu?
(úsměv) „Ráda bych samozřejmě zlato získala, ale myslím, že po celém tom promaroděném roce bude pro mě úspěchem jakákoli medaile. Není to tak, že bych nebrala nic jiného, ale když to bude zlato, bude to samozřejmě super.“
Cítíte, že jste v jiné pozici než před dvěma lety, kdy jste neprohrála jediný závod?
„Bude to hroznej boj. Věřím, že jsem na tom dobře, jak fyzicky, tak psychicky. Těším se na to. Před dvěma lety to nebylo až tak zajímavé pro diváky. Letos to bude zajímavější.“
Máte v hlavě, že všude budete prezentovaná jako obhájkyně titulu?
„Ono je to docela příjemný. Nijak si s tím nelámu hlavu, ale je docela fajn to slyšet. Ostatní lidi potom člověka víc sledujou, protože si na něj dají pozor a říkají si: Aha, ten vyhrál poslední mistrovství světa, tak se na něj podíváme. Asi jenom z tohohle pohledu je to fajn, ale jinak to neřeším, bude to úplně jiný závod.“
Jak se vám vydařil závěr přípravy?
„Povedl se dobře. Zapracovali jsme hodně na rychlosti a rychlostní vytrvalosti. Hodně jsem se zvedla, myslím, že to bude znát na celé čtvrtce. Ještě si teď musím odpočinout.“
Co vám naznačila středeční testovací třístovka s překážkami v Chebu?
„Tam jsem z toho byla trošku rozpačitá, protože se mi běželo dobře, cítila jsem se dobře, i mi to vyšlo rytmicky, ale čas tomu neodpovídal. Asi nebyly úplně ideální podmínky, mohlo to dělat půl vteřiny a to už by byl čas úplně někde jinde. Časem se neřídím, spíš pocity a ty byly dobré.“
Zjišťovala jste od členů výpravy, kteří už jsou na místě, jak to v Pekingu vypadá?
„Už jsem dostala nějaké informace. Ptala jsem se, jestli je na pokoji fén, abych ho nemusela tahat. Tak fén tam je… Jinak je to prý strašná prádelna, na což jsem připravená.“
Jak se srovnáte s časovým posunem?
„Doufám, že se přizpůsobím hned. I když vím, že tělo se s tím vypořádává pomalu. Do závodu bude dostatek času. Je to nějakých sedm osm dní, bude to tak akorát, mělo by to být bez problémů. Už jsem to několikrát zažila.“
Jak se těšíte na ranní rozběhy, které vás příští pondělí čekají od tři čtvrtě na jedenáct pekingského času?
„Když běžím v deset, budu muset být v osm na stadionu. To je docela hrozný. Ranní běhání strašně nemám ráda, jsem hrozně rozespalá. Bude to těžké, ale věřím, že díky tomu, že je to jenom rozběh, to zvládnu.“
Související články
