Bude to už její šesté mistrovství světa. Oštěpařka Barbora Špotáková si uvědomuje, že ve startovním poli v Londýně patří k těm starším. Přesto i díky letošním výkonům doufá, že bude s olympijskou vítězkou Sarou Kolakovou z Chorvatska bojovat o medaile. „Je to zajímavý, protože mezi námi je rozdíl 14 let, takže to bude vyloženě generační souboj. Doufám. Doufám, že budeme bojovat my dvě,“ věří světová rekordmanka.
Jak vypadá příprava krátce před odletem na mistrovství světa do Londýna?
„Poslední přípravy probíhají v pohodě, myslím, že forma bude, nebo by měla gradovat. Na šampionát se velmi těším, Londýn je úžasné místo, je tam hodně fanoušků. Stadion mám ráda, letos jsem si tam hodila nejlepší výkon (68,26 metru, druhý nejlepší letošní světový výkon).
Když se cítíte tak dobře, jaké jsou vaše ambice na MS?
„Jelikož mám druhý nejlepší výkon, tak bych rozhodně ráda bojovala o medaile a nejraději bych si vytvořila letošní nejlepší výkon. To je vždycky potřeba na takovém velkém mistrovství hodit to nejlepší, co v člověku je. A jelikož na to ladíme formu, tak by to i tak mělo být. Takže doufám, že se to i povede. A s tím bych potom mohla o medaile bojovat, doufám. Jak to dopadne, to je vždycky ve hvězdách.“
Světový šampionát se od ostatních mítinků tolik liší?
„Mistrovství světa je vždycky hodně jiné, protože závody Diamantové ligy, kde je nás osm a všechno probíhá tak nějak v pohodě, jsou něco úplně jiného. Na MS se rozcvičujete v podstatě dvě hodiny před disciplínou, což si málokdo dovede představit zůstat koncentrovaný tři hodiny v kuse. Fyzicky je to velice náročný udržovat se tak dlouho nabuzený na výkon. Je tam taky daleko větší počet závodnic, to všechno prodlužuje soutěž. Ale zase na druhou stranu je tam víc diváků, víc to žene dopředu a určitě tam budou i fanoušci z Čech, což je pro mě vždycky obrovské pozitivum.“
Jste ráda, že se koná světový šampionát na olympijském stadionu, kde jste v roce 2012 vyhrála zlatou medaili?
„Stoprocentně jsem ráda, že jsem i u atletiky ještě vydržela, protože se mě pořád někdo ptá, kdy budu končit. Samozřejmě ten konec se blíží, ale Londýn byl motiv, proč dál pokračovat. Krásné vzpomínky, letos jsem si je i oživila, tak doufám, že si je nějak nezkazím. Ale věřím, že ne, protože jsem opravdu optimisticky naladěná a cítím se dobře, takže nevidím důvod, proč by to mělo být špatný.“
Pojede s vámi tentokrát i váš čtyřletý syn Janek?
„Janeček v Londýně nebude, tak teď ještě chceme strávit co nejvíc času spolu. Chtěl jít se mnou i na tiskovku, ale myslím, že jsme nečekali, že to bude takovýhle (drží syna v náručí, on hlavu položenou na jejím rameni), je z toho trochu v rozpacích. Jsem docela ráda, že budu mít klid na závod, to opravdu potřebuju se na závod potom koncentrovat. Jede tam se mnou Lukáš, který vždycky, když se mnou byl, mi přinesl štěstí. S Janečkem by to bylo komplikovanější, nemůžu si to dovolit, opravdu se potřebuju koncentrovat. Nevím, kolik takových závodů ještě zažiju. Je to pár dní bez něj a vyplatí se to soustředit se sama na sebe a nechat ho babičkám, u kterých vím, že se na ně můžu stoprocentně spolehnout.“
I v této sezoně ukazuje formu Chorvatka Kolaková. Překvapuje vás to?
„Je to olympijská vítězka z Ria, musím jí složit poklonu, že zvládla tu roli olympijské vítězky v takhle mladém věku. Že se z toho nijak nezbláznila a nezpychla a pracovala dál, protože se ještě zlepšila. To je její velké pozitivum. Myslím, že má výborný styl, háže docela hezky technicky, jako každá Balkánka je velmi soutěživá, je to velmi náročná soupeřka. Ale já jsem jich zažila za svou kariéru dost a myslím, že tam byly i větší kanóny než je ona. Ale samozřejmě už taky nejsem to, co jsem bývala, co si budeme povídat. Ale věřím, že jí budu pořád zdatnou soupeřkou. Je to zajímavé, protože je mezi námi rozdíl 14 let, takže to vyloženě bude generační souboj. Doufám. Doufám, že budeme bojovat my dvě.“
Vy jste v Londýně teď hodila nejdál od roku 2012, takže o tom věku to úplně být nemusí…
„Tak byl to jeden hod, přeci jenom, byla to jedna vlaštovka, není to úplně stabilní. To zase já cítím velmi dobře, už poznám, že to je opravdu malinko jiný. Ale určitě mi sedí návrat k trenérovi Černému, u kterého jsem trénovala, když jsem hodila světový rekord v roce 2008. Ten trénink je hodně podobný. Jsem ráda, že jsem se zase letos zvedla. Loni přeci jen když jsem si v březnu zlomila nohu, tak to byla sezona na prd. A soupeřky to třeba ani nevěděly, tak si myslely, že už jsem stará, odepsaná. Jsem ráda, že dokazuju, že když si nezlomím nohu, můžu ještě házet daleko.“
V Londýně se teď loučí Usain Bolt. Platí u vás, že by se kariéra měla natáhnout až do Tokia?
„Pořád to tak vidím, jednou jsem to řekla, zatím nemám důvod to balit. Ale v tomhle věku to může přijít ze dne na den.“
Letos budou dostávat malé medaile i trenéři. Je to pro vás motivace získat medaili i pro kouče Černého?
„To je bezva, hrozně ráda bych ji pro Rudu získala a doufám, že kluci oštěpaři ji získají pro Honzu Železného, protože ten by si ji zasloužil taky. To by bylo pěkný. Zaděláno na to je, takže věřím, že i klukům se bude dařit.“
Související články
