Bryan Clay není typickým americkým atletem. Místo nabubřelého sebevědomí ukazuje světu pohodovou usměvavou tvář a na otázky nabízí promyšlené odpovědi.
Bryan Clay není typickým americkým atletem. Místo nabubřelého sebevědomí ukazuje světu pohodovou usměvavou tvář a na otázky nabízí promyšlené odpovědi. A není ani klasickým desetibojařem - horou svalů. Přesto všechno je Bryan Clay jednou z nejzajímavějších osobností atletického světa. Úřadující světový šampion a stříbrný olympijský medailista poskytl před dnešním startem slavného mítinku v Götzisu exkluzivní rozhovor deníku Sport.
Jak vás ovlivnil váš sportovní mentor Chris Huffins, bronzový medailista ze Sydney 2000? "Chris mi byl velmi blízký v mém druhém roce na střední škole. Pomohl mi vybrat školu a věnovat se desetiboji. Spolupracoval jsem s dalšími lidmi, těžko se mi vybírá jeden člověk, který mi nejvíc pomohl. Ale hodně moc jsem se soustředil na Romana. On byl tím perfektním atletem, kterým jsem se chtěl stát. A to mluvím o období, kdy jsem ho znal jako závodníka, ne jako člověka." Jak se vyvíjel váš vztah s Romanem Šebrlem? "Vzpomínám si na naše první setkání na mistrovství světa v Edmontonu, v roce 2001. Můj první velký závod. Potom jsem ho viděl v roce 2003 a zjistil jsem, že je v pohodě. Pak jsme se potkali na halovém mistrovství světa 2004 a tam jsme se stali přáteli. Bylo to zvláštní. Protože tam jsme poprvé opravdu soupeřili o titul. A přitom právě tam jsme se skamarádili." Jak se taková věc stane? "V Budapešti jsme spolu svedli velký souboj. A právě tam jsem zjistil, že s lidmi, s kterými soupeříte, se můžete stát nejlepšími přáteli. Pochopil jsem, že desetiboj je v tomto smyslu zvláštní." Jak to přátelství jde dohromady s vaší sportovní rivalitou? "Roman je samozřejmě mým velkým soupeřem. Ale nevidím ho jenom jako protivníka na dráze. Vidím jeho kariéru, která je prostě báječná. Motivuje mě to, chtěl bych mít taky takovou. V desetiboji především bojujete sám se sebou. Je to o tom, jak daleko hodíte, jak rychle běžíte, k čemu se dokážete přinutit. Roman Šebrle, Dmitrij Karpov nebo Tomáš Dvořák nemají kontrolu nad tím, co udělám já. A stejně tak já nemám kontrolu nad nimi. Snažím se být mentálně silný a posouvat se stále dál. A když se mi to povede, můžu se dočkat medailí nebo světového rekordu."
Témata:
