Je to triumf vůle a vytrvalosti. Daleko v minulosti tyčkaře Michala Balnera je nešťastná marihuanová aféra, která ho málem stála kariéru. Pak mu v životní formě pod rukama rupla tyč a do prasklé palce dostal pět šroubů. Ve středu večer se ale všechno obrátilo. Balner skočil při exhibici v Baku 582 centimetrů a překonal tak dvanáct let starý národní rekord Adama Ptáčka.
Laťka ležela ve výšce 582 centimetrů, tyčkař Michal Balner se rozeběhl a odrazil se vstříc národnímu rekordu. Bylo to v únoru 2011 v Doněcku a úspěch byl blízko, jenomže pak se tyčka rozlomila na dva kusy a Balner se místo v čele historických tabulek ocitl v zakouřené ukrajinské nemocnici vedle popelníku s ošklivě zakrvácenou rukou, místo anestezie dostal gumové obinadlo a pak čtrnáct stehů. Doletět k rekordu mu nakonec trvalo téměř čtyři a půl roku.
„Rok předtím jsem měl super formu. Když jsem přijel do Doněcku, byl jsem si jistý, že skočím český rekord. Tyčka mě zklamala, člověk si myslel, jedeme dál. A ono ne,“ líčí Balner. „Když je někdo nahoře a spadne to s vámi dolů, dostávat se po zranění zpátky trvalo déle, není to jednoduchá cesta.“
Krvavé zranění z Doněcku Balnera srazilo ze životní formy zpátky na začátek. Situaci mu komplikovala další zranění, přišel i o olympiádu v Londýně.
„Přišla další zranění, když jsem měl formu, tak jsem ji neprodal, některé pokusy byly marné. Letos to konečně vyšlo. Po těch letech si trošku zasloužím, pro mě je dobrý pocit, že jsem na to vždycky a konečně jsem to dokázal prodat,“ raduje se Balner.
Po zranění se poprvé dostal na mistrovství světa v roce 2013 v Moskvě, v kvalifikaci ale nepřekonal základní výšku. Vloni na evropském šampionátu v Curychu se také do finále neprobojoval.
„Bylo to těžké. Na mistrovství světa v Moskvě jsem věděl, že mám formu, v tréninku jsem skákal přes 570, ale nezaložil jsem. V Curychu na mistrovství Evropy jsem taky vybouchnul,“ líčí Balner. „Pak jsem se těšil do haly v Praze, ale tři týdny před Evropou jsem si udělal výron v kotníku. Tím pro mě Evropa skončila, i když jsem pak samozřejmě nastoupil.“
Teď se Balner dočkal aspoň malého zadostiučinění. Národní rekord, ke kterému měl kdysi v Doněcku už kousek, konečně překonal.
„Mám z toho radost, nevím, jestli mi to došlo, nebo ne. Všechno je v normálu. Hlavně jsem se o to pokoušel několikrát, furt jsem si věřil. Věděl jsem, že když to udělám, jak mám, tak to skočit musím. Udělal to naplno a skočil to,“ raduje se Balner.
Rozhovor s Michalem Balnerem čtěte v pátečním vydání deníku Sport
Související články
