Romana Barboříková
20. července 2015 • 05:00

Oštěpař Veselý: Devadesát metrů? Snad to ještě letos přijde

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Lokvenc: Chemie Kuchty a Birmančeviče je úžasná! Chorý není zákeřňák
CESTA ZE DNA: Jsme silnější, než si myslíme, říká zápasník Peňáz
VŠECHNA VIDEA ZDE

Už dva oštěpaři letos přehodili v posledních letech téměř magickou hranici devadesáti metrů. Z českých atletů se to naposledy podařilo Janu Železnému, jeho svěřenci včetně úřadujícího mistra světa Vítězslava Veselého (32) na svůj dlouhý hod stále čekají. „Hážu stabilně docela daleko a právě v oštěpu se stává to, že bývá jeden dva závody, kdy to uletí. Takže doufám, že to ještě letos přijde,“ věří aktuálně čtvrtý muž světových tabulek.



Po dlouhých třech letech mohou fanoušci atletiky opět pozorovat dlouhé hody oštěpem (Keňan Julius Yego hodil v červnu 91,39 metru, Keshorn Walcott z Trinidadu o měsíc později 90,16 m). Tím, že jemu se to zatím nepovedlo, se Vítězslav Veselý nenechá rozhodit. „Že by se mi z toho nějakým způsobem zvedal tlak? To vůbec ne,“ říká rozhodně muž, který bude za měsíc obhajovat titul mistra světa a má našlápnuto k dalšímu vítězství v Diamantové lize. V té na posledním závodu v Monaku skončil druhý (výkon 85,44 m).

Jaký byl z vašeho pohledu závod v Monaku?
Podmínky byly krásný, stadion krásný. S ohledem na to se neházely v průměru žádné velké metry. A z mého pohledu… trošku jsem se zase trápil s kratším rozběhem, ale to už je takový evergreen, se kterým si musím poradit. Nechytil jsem ani jeden hod, byl jsem blízko čáry. Měl jsem trochu technické problémy - házel jsem všechny hody stejné, ani jeden neuletěl.

Krátký rozběh… je nějaký stadion, který vám z tohoto pohledu vyhovuje?
Podle pravidel má být rozběh 33 až 36 metrů. Já ho mám někde zhruba kolem 35 metrů, mohl by být i trošku kratší, to by mi ještě tolik nevadilo, jako třeba na Tretře. Ale na spoustě stadionů je to většinou jenom kolem těch 33. Navíc jsem trochu udělal změny v technice, čímž jsem se chytil, změnil jsem přenesení, ale změnil jsem ho tak, že na něj potřebuju ještě trošku větší prostor. Takže se ta potřeba vzdálenosti ještě trošku rozrostla. Ale to tak je, s tím nic nenadělám.

Letos už dva oštěpaři hodili za 90 metrů. Jak to vidíte vy s překonáním této vzdálenosti?
Byly to dobré hody, které se jim povedly v tu chvíli, pro ně to byly osobáky o nějaké čtyři metry. A jde jen o to, jestli se to povede někomu dalšímu, třeba i mně. Prostě jde o to hodit ten dobrý hod. 

Letošní nejdelší hody

91,39m - Julius Yego (Keňa)

90,16m Keshorn Walcott (Trinidad a Tobago)

89,09m - Tero Pitkämäki (Finsko)

88,87m - Tero Pitkämäki (Finsko)

88,62m - Tero Pitkämäki (Finsko)

88,18m - Vítězslav Veselý

Jaké byste si představoval ideální podmínky na ten dobrý hod?
Ideální podmínky asi hrají roli, ale nejsou zase tak důležité. Hlavně to musíte ideálně udělat vy. Prostě hodit to ideálně v těch podmínkách, které jsou momentálně na skladě.

Myslíte si, že devadesátka ve vašich schopnostech a možnostech je?
Myslet si to můžu, ale zatím jsem to nepředvedl. Takže až to předvedu, tak budu vědět, že to v mých schopnostech bylo. Řekl bych to tak: hážu stabilně docela daleko a právě v oštěpu se stává to, že bývá jeden dva závody, kdy to uletí, kdy se to sejde. A to se mi zatím nestalo. Takže doufám, že to ještě letos přijde, že to nepromrhám.

Bylo jedním z vašich cílů pro letošní sezonu překonání osobního rekordu, který máte z roku 2012 (88,34 m z kvalifikace na OH)?
Já si žádné konkrétní cíle nestanovuju, ale kdybych si nechtěl překonat osobní rekord, tak bych ani nemusel závodit. To je automatické, že se chce člověk zlepšovat a dosahovat dalších met.

Vnímáte dlouhé hody jako nějaký tlak nebo spíš povzbuzení, že to jde? Za poslední tři roky se totiž nikomu nepodařilo hodit za hranici 90 metrů.
Je to jenom odraz toho, že v průměru ta disciplína šla strašně nahoru. Je tam několik lidí, kteří jsou schopní stabilně házet za 85 metrů, a z toho se pak stává, že se těch devadesát metrů odhodí. Jako tlak to nevnímám, každý závod je odznova, vždycky se tam karty míchají, jednou to uletí tomu, podruhé jinému, jednou se to nevydaří. To tak prostě je. Spíš se soustředím na sebe. Nedívám se na to, že ten už má hozeno tolik. A že by se mi z toho nějakým způsobem zvedal tlak? To vůbec ne.

Světový rekord

Jan Železný (25. 5. 1996, Jena) - 98,48m 

Osobní Veselého rekord

Londýn 2012 - 88,34m

Naposledy házel 90 metrů Andreas Thorkildsen v roce 2011, pak se několik let tyto dlouhé hody nedařily. Máte pro to nějaké vysvětlení?

Obměna generací. Je to takový přírodní zákon, dá se říct. Každá disciplína má své silné roky a nějaké útlumy. I když tehdy Thorkildsen hodil za devadesát, tak za ním byla velká díra. Tam byli Thorkildsen, Pitkämäki, sem tam se tam objevil ještě někdo další, ale v podstatě když hodili 88, tak to znamenalo téměř vždycky výhru. Teď si myslím, že v průměru je to kvalitnější, i když se neháže nějak extra dál, než házeli oni v nejlepších letech.

Tabulky vede Keňan Julius Yego, který hodil v červnu v Birminghamu 91,39 m. Jaký pocit máte teď, když ho vidíte na závodech? Že mu to tam jen ulítlo, nebo se teď šetří před MS?
On se v Birminghamu trefil a je vidět, že mu to trošku zamíchalo s hlavou. Chce hodit znovu daleko, ale to mu trošku kazí techniku. Moc tam blázní a nemůže se najít. Není tak uvolněný, chce tam dát strašnou ránu, chce to dát znovu daleko, ale tohle ho trošku svazuje.

Yego se učil oštěp i tak, že sledoval na youtube hody vašeho trenéra Jana Železného. Nezkoumal jste taky, co tam nastudoval?
Každý oštěpař se dívá na oštěpařský videa, to je přirozené. Když někdo hodí daleko, tak se dívá, jakou technikou to hodil. Yego to spíš říkal v tom smyslu, že neměl nikoho v Keni, kdo by mu říkal, jak to dělat správně, a jediná cesta byla tady ta videa.

Co vám v souvislosti s devadesátimetrovými hody říká trenér? Uklidňuje vás, abyste se nevybláznili, soustředili se na sebe?
Neříká nám nic konkrétního, nerozebíráme to.

V Monaku jste s Jakubem Vadlejchem skončili oba na stupních vítězů, Kuba si vylepšil osobák. Projevuje se tím ta kvalitní příprava, kterou jste si před začátkem sezony pochvalovali?
Příprava se vydařila a je dobře, že je to vidět i na těch výsledcích, protože ne vždycky je to pravidlem. To je jedna věc, a taky je to celkově ovoce té dlouhodobé přípravy a práce Honzy Železného s námi. Všechno potřebuje svůj čas, každý závodník to musí vstřebat a trošku se najít a pak to může začít házet. Neznamená to, že když bude mít nejideálnější trénink, že bude automaticky házet daleko. Každý si to musí nějak urovnat v hlavě. Je vidět, že Kuba už si v tom něco našel a už nemá takové velké výkonnostní výkyvy.

Po Diamantové lize v New Yorku jste měl lehčí problémy s tříslem. Teď už je po zdravotní stránce vše v pořádku?
Já mám problémy s tříslem po každém závodu. New York byl specifický, že jsem závod nedokončil, že se to tam zhoršilo víc než obvykle. Je to už taková součást mého závodění. Tříslo bylo natolik v pořádku, že jsem mohl jít v Monaku šest pokusů, což je fajn. A teď je před námi MS a je tam dost času, aby se to dalo všechno dohromady, než třeba když se závodí častěji.

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud