Po složité zimě, kterou začala kvůli metabolickým problémům v nemocnici, se Eva Vrabcová-Nývltová vrátila do hry parádním výkonem na pražském Sportisimo půlmaratonu. Časem 1:11:06 hodiny splnila limit pro ME v Amsterdamu a zůstala jen čtyři sekundy za 22 let starým národním rekordem Aleny Peterkové.
Co na ten čas říkáte?
„Rozhodně je to maximálně spokojenost, protože se vracím po dlouhé zdravotní pauze. Jsem šťastná, že jsem zase mohla závodit. Je to potvrzení, že je všechno na správné cestě.“
Je to pro vás poslední důkaz, že jste po zimních potížích stoprocentně fit?
„Určitě ano, je to pro mě signál, že je vše v pořádku. Všechno trvalo déle, než jsme čekali. Můžu zase trénovat a jsem šťastná. Pro mě je to hlavně návrat k závodění. Že to dopadlo dobře, je důkaz, že příprava probíhá správným směrem. Můžu litovat zimy, ale jsem zpátky.“
Myslela jste během závodu na rekordní čas 1:11:02, ke kterému vám nakonec scházely jen čtyři sekundy?
„Já na český rekord úplně nepomýšlela. My jsme měli tempo stanovené na hodinu dvanáct. Můj vodič Ondra říkal: Jsme o třicet sekund rychlejší, jsme o čtyřicet sekund rychlejší. Když jsem ale vběhla na rovinku, o které vím, že je dlouhá, viděla čas 1:10:59, počítala jsem s tím, že to zase nevyjde. Ale je to pro mě motivace pro příště.“
Pomohlo vám povzbuzování diváků kolem trati?
„Ta atmosféra je tady naprosto fantastická. Pro mě to je hrozně důležité, mě to nabíjí energií. Užívala jsem si to, atmosféra je tady jedinečná. Já jsem si tohle vybrala právě proto, že je to doma. Já jsem trošku nacionalistka, byla jsem hrozně šťastná, že můžu závodit tady.“
Jak daleko jste teď ke svému dalšímu cíli, za měsíc v Praze splnit olympijský limit?
„Spíš bych řekla maraton jako takový a uvidíme, jaký z toho bude čas. Každopádně se o to chci pokusit. Nemyslím si, že mám maraton v kapse, to rozhodně ne. Je to určitě velká motivace pro další práci. Rozhodně to je v mých silách.“
Související články
