Romana Barboříková
5. května 2016 • 21:09

Vrabcová-Nývltová: Maraton? Těším se, už nemůžu ani dospat

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

V noci se jí zdá, jak běží. Třeba i maraton. A v neděli to pro Evu Vrabcovou-Nývltovou nebude jen sen. Při Volkswagen Maratonu Praha se na start závodu dlouhého 42,195 kilometrů postaví žena, kterou známe hlavně z běhu na lyžích, úplně poprvé. „Neskutečně se těším,“ zářila včera. Mimo to má ve skrytu duše i jednu hezkou ambici. Být jednou z mála českých žen, které se podívají jak na zimní, tak na letní olympijské hry. Podařilo se to její předchůdkyni v bílé stopě Kateřině Neumannové, letos ji napodobí rychlobruslařka Martina Sáblíková. Vrabcová-Nývltová se pokusí v neděli zaběhnout limit pro start na maratonu, který je 2:35 hodiny. Je tu však jedno ALE. Maraton běží vůbec poprvé.



Jak se cítíte teď před závodem? Jste natěšená, nervózní…
„Asi trošku nervózní, možná. Ale spíš se neskutečně těším, takže proto nemůžu dospat.“

Jak se u vás projevuje nervozita? Zdálo se vám třeba, že běžíte maraton?
„Jo tak o tom se mi zdá už dlouho. Mně se o závodech zdá dost často. V tomhle to asi o nervozitě není. Zatím je to spíš takové radostné očekávání.“

Jak ty sny vypadají? Vidíte tam i nějaký čas?
„Ne, to ne. Třeba když jsem běhala na lyžích, tak se mi zdálo, že nestíhám start, nestíhám obout lyže a tak, ale tady se mi zdálo, že prostě jenom běžím. Tak nevím, co si o tom mám myslet.“ (směje se)

Co by pro vás znamenala olympiáda v Riu? Je to váš sen?
„Je to sen každého sportovce, ale já se k tomu neupínám. Je to můj první pokus, je to první maraton. Může se při něm stát naprosto cokoliv. Já si chci hlavně užít samotný závod a i když by to, nechci říkat nevyšlo… Myslím si, že pražské závody, obzvlášť maraton, jsou tak nádherné závody, že ať to dopadne jakkoliv, tak to bude obrovský zážitek.“

Pro útok na olympijský limit je dobré mít vodiče. Hledal se těžko?
„Naštěstí Robert (Míč) se ozval asi hodinu poté, co jsem vyvěsila na Facebooku, že hledám vodiče. Takže jsem ráda. Trošku mě mrzí, že Jirka (Homoláč), se kterým jsem byla původně domluvená, musí běžet sám na sebe, protože limit ještě splněný nemá. Moc bych mu přála, aby ho už měl. Ale myslím, že Robert to zvládne bez problémů.“

Váš vodič Míč už má s maratonem zkušenosti, nebo také běží poprvé?
„Máme oba dva takový debut.“ (směje se).

Už jste domluvení na tempu?
„Zatím ne, ale rozhodně půjdeme podle pocitu. Přece jenom atlet zatím nejsem, takže se musím řídit vlastním tělem a věřím tomu, že ono je chytřejší než jakýkoliv čas. Takže to bude na mě.“

Nebudete si hlídat mezičasy?
„Rozhodně ne. Chci běžet bez hodinek.“

Maraton je jiná trať, nejsou to dva půlmaratony. Máte k němu z toho důvodu respekt?
„Rozhodně. Přeci jenom jsem to nikdy neběžela, je to něco úplně jinýho. Je to nevyzpytatelný, může se stát naprosto cokoliv, takže k tomu i tak přistupuju. Ale já už tak patnáct let říkám, že jednou bych ten maraton chtěla běžet a teď je to tady. Takže se těším.“

Na jaře jste běžela rozložený maraton 30 km a pak zbytek. Kolik jste zatím běžela nejvíc v kuse?
„Asi 35 kilometrů.“

Jaký je rozdíl u běžeckých a lyžařských závodů v tom, jak bolí?
„Mě ty běžecké zatím nebolí, takže si to opravdu užívám, hlavně tu atmosféru, kterou při těch lyžařských nezažiju. Maximálně občas v Norsku, ale tam zas fandí víc Norkám, tady jsem doma a ta atmosféra je tak úžasná, že to je neopakovatený zážitek.“

Takže lyže bolí, ale běh ne?
„Zatím to tak je, ale zeptejte se mě po maratonu.“

Kdy vás poprvé napadlo běžet maraton?
„Běhání mě láká už hrozně dlouho, ale tak v patnácti jsem koukala právě na pražský maraton a řekla jsem si, že tady bych jednou chtěla běžet. A řekla jsem to tehdy Láďovi Šlofarovi, trenérovi, že chci jednou běžet maraton. Ten mi řekl: to v žádném případě, na to jsi ještě moc mladá. Počkej si ještě pár let a pak možná.“

Jak se liší běžecká příprava od letní lyžařské?
„Bude to první rok, takže těžko říct. Co jsem běžela doposud, jsem šla z lyžařské přípravy, což jsou dlouhé běhy, do toho intervalové výběhy do kopců a do toho kolečkové lyže, které byly tak 50 procent. Letos by to mělo být o hodně víc běžecké, takže uvidíme, jak to bude pohybový aparát zvládat. Ale rozhodně to není o tom, že kolečkové lyže vypustíme, protože na to nejsem zvyklá. Takže je budeme muset nějakým způsobem do přípravy pořád zařazovat.“

Zatím nevyšla vaše spolupráce s Jarmilou Kratochvílovou. Radil vám někdo jiný s maratonem?
„Jarmila mi právě říkala, že s maratonem zkušenosti nemá, ale jsme domluvené, že až bude čas, tak tam přijedu, domluvíme se na spolupráci i podle toho, na co se budu připravovat. Bavila jsem se s Honzou Čivrným teď na hradecké Run Tour a teď tady s rukama, kteří mě varují, že to je něco úplně jinýho, ať jsem opatrná. Ale stejně musím spoléhat sama na sebe, protože sama se znám úplně nejlíp.“

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud