Kladivářka Kateřina Šafránková si titul na mistrovství republiky opravdu zasloužila. V sobotu večer závodila na mítinku ve Štětíně, pak sedla do auta a zvládla téměř 700 kilometrů přes svůj domov v Kolíně až do Tábora. Tam v neděli ráno rekordem šampionátu 71,06 metru získala zlato.
Před závodem na mistrovství republiky se Kateřina Šafránková moc nevyspala. Začínalo se deset minut před půl jedenáctou, do postele se přitom dostala až uprostřed noci.
„Přijela jsem v půl třetí ráno, kdy jsem parkovala u hotelu. Ale dobrý…“ usmívala se Šafránková. „Měla jsem domluveného kámoše, který mě odvezl ze Štětína domů do Kolína. Naložila jsem mamku s tím, že když budu unavená, bude řídit ona, ale já byla v pohodě. Spánku moc nebylo. Já i blbě spala, ale říkala jsem si, že to je i dobrá věc, protože jsem se cítila dobře. Jsem nabuzená, ne vůbec ospalá.“
Během dvoudenního dvojboje juniorská vicemistryně světa z roku 2008 potvrdila svou životní formu. Letos už dvakrát překonala národní rekord, ve světových tabulkách trůní na třináctém místě. Ve Štětíně se v sobotu na 21 centimetrů přiblížila hranici 72 metrů, v Táboře pak hned třikrát vylepšila rekord mistrovství republiky až na 71,06.
„Nohy byly možná pomalejší, bylo to takové tupé. Musela jsem se na nohy soustředit. V tom to bylo jiné,“ říkala Šafránková. „Jsem docela ráda. Pořád se ujišťuju, že házím víceméně stejně a jsem na té úrovni. Teď máme konec, jedu na týden do Jablonce, tam zase namakáme a o něco výš se to posune.“
Sedmadvacetiletá závodnice letos zažívá comeback po několika letech zdravotních problémů. Už dvakrát vylepšila národní rekord. Naposledy před týdnem v Kolíně hodila 72,47 metru.
„Pořád říkám, že se mi ani jeden hod v sezóně nepovedl, chtěla bych si na nějakých závodech po odhodu stoupnout v kruhu a říct si: jo, to byl ten pokus dalekej. Kdo ví, může to být ještě o dva, tři metry dál,“ líčí Šafránková, která si v Riu de Janeiru myslí na olympijské finále.
Přitom je v současnosti bez kontraktu v některém z vrcholových středisek.
„Teď jsem člověk na pracáku, který si musí různě přivydělávat, protože nemám sportovní úvazek. Nemám vůbec čas, pořád někde běhám. Hlídám děti, chodila jsem uklízet, je toho mraky. Dost často si říkám, že nechápu, jak mi to může takhle jít, když na to nemám žádný čas,“ říká Šafránková, která doufá, že podporu získá.
„Něco se rýsuje, doufám, že to dopadne, že před olympiádou bych mohla zabalit tyhle věci, které dělám navíc a mohla se soustředit jenom na házení a na trénování.“
Související články
