Po finále překážkového sprintu na halovém mistrovství Evropy stál Petr Svoboda v cíli a podvědomě cítil, že uspěl. Rozhodčí dlouho zkoumali cílovou fotografii, a když se po pár minutách u jeho jména objevila trojka, propukl v nevídaný jásot. Právě porazil svůj osud. Před šesti lety po titulu halového mistra Evropy tři roky nemohl běhat a málem přišel o nohu. Od té doby se trápil.
Svoboda vyskočil a vytrčil obě ruce vzhůru, pak se rozběhl zpátky na start a křičel na celou halu. Křepčil, hulákal a vydal se po oválu kvapíkem opět do cíle. Tam si lehl na záda a kopal nohama. Zvedl se a pořád křičel. "Byla to neuvěřitelná euforie," prohlásil, když se trochu uklidnil. "Pro tenhle moment jsem vydržel, pro tuhle chvíli jsem neskončil a věřil," uvedl.
V roce 2011 Svoboda vyhrál halové ME v Paříži, ale pak dostal zánět do achillovky a neodjel na olympijské hry v Londýně. Chybná léčba způsobila, že se šlachou měl pořád problémy a dokonce se mu do ní v roce 2013 dostal zánět, kvůli němuž o nohu málem přišel. Mluvil o konci kariéry, ale na dráhu se před třemi lety vrátil. Trvalo dlouho, než se opět dostal do formy, ale dnes dokázal, že jeho víra byla silnější.
Jako kdyby se viděl v hlavní roli filmu Těžká váha, kterou ztvárnil Russell Crowe. Ten se po smutném konci své boxerské kariéry v hospodářské krizi rozhodl vrátit, aby zachránil sebe i svou rodinu, což se mu nakonec podařilo.
"Byl k ničemu, ale trénoval a věřil, že to dokáže. Je blbé se stylizovat do filmové role, ale cítím se tak. Pořád jsem věřil," řekl Svoboda a ukázal tetování na rukách, na němž má latinský nápis "Přes překážky ke hvězdám".
Poslední tři roky se mu nedařilo víru naplnit. I proto se loni v zimě rozešel se svým dlouholetým koučem Luďkem Svobodou a přestoupil ke kondičnímu trenérovi Danielu Hejretovi.
"Budu ho prosit, aby mě neopustil, protože má mnohonásobně lepší nabídky. I kdybych mu přeposlal všechny svoje peníze, tak to z ani desetiny nepřebiju. Ode mě bude mít jen odměnu za medaili. Dělá to se mnou jen proto, že ho atletika baví," uvedl Svoboda.
Dvaatřicetiletý překážkář měl před šampionátem opět drobné zdravotní potíže. V posilovně ucítil bolest ve svalu a poslední dny jen odpočíval. "Furt jsem seděl na pokoji, protahoval, zkoušel různé věci, skákal na posteli jako králík v kleci. Furt jsem po něčem hopkal, kopal," popisoval. Nakonec mu pomohla i skutečnost, že se na HME neběžely rozběhy. "Možná jsem využil svoje zkušenosti, i když šest let zpátky jsem pořádně neběhal," přemítal a hned doplnil s úsměvem: "Melu nesmysly."
Během posledních šesti let prý udělal řadu hloupostí, kterých teď litoval. "Když se člověk nudí, dělá kraviny," připustil Svoboda, který se v pauze rozvedl s tyčkařkou Jiřinou Ptáčníkovou.
"Mrzí mě, že jsem si udělal v životě kaňky, které ze sebe nesmyju. Ale doufám, že za mě budou mluvit sportovní výsledky. Jsem rád, že ti nejbližší, co jsem měl vedle sebe, při mně zůstali i v nejhorším," děkoval.
Když po hale běhal v euforii, vzpomněl si na slib, který si kdysi dal. "Když ještě někdy udělám medaili, nikdo mě na tom stadionu nechytí," usmál se.
"Chtěl jsem ten krásný pocit vyřvat do celého světa, přiběhnout ke každé kameře, akorát jsem žádnou nepotkal. Běhal jsem a řval to svoje. Bylo mi jedno, co si o mě lidi mysleli," popisoval.
Smutný nebyl ani z toho, že při focení neměl na ploše českou vlajku. Možná i proto, že v jeho medaili nikdo nevěřil. "Já jsem věřil. Ale je mi to jedno, v Paříži jsem běhal s ručníkem, tady bez ničeho," vzpomínal na úspěšný rok 2011. "Roky jsem odpočíval a tělo regenerovalo. Teď vydrží víc," uvedl. Odkládá i přestup k bobistům, o němž v posledních letech uvažoval.
