+
Nenechte si ujít nejnovější
zprávy ze světa sportu.
Sledujte nás na Facebooku
a dozvíte se vše jako první.
Martin Hašek
4. června 2017 • 14:52

Šok a gratulace. Koulař Staněk po téměř třiceti letech překonal Machurův rekord

TOP VIDEA
CELÝ SESTŘIH: Ostrava - Olomouc 1:1. Domácí vedli po sporném gólu, srovnal Moulis CELÝ SESTŘIH: Ostrava - Olomouc 1:1. Domácí vedli po sporném gólu, srovnal Moulis
Chomutov - Mladá Boleslav: Emoce v plném proudu! V Chomutově se to servalo Chomutov - Mladá Boleslav: Emoce v plném proudu! V Chomutově se to servalo
VŠECHNA VIDEA ZDE

Bez tří měsíců třicet let vydržel v tabulkách národní rekord Remigia Machury ve vrhu koulí. Když ho v pátek pozdě večer v německém Schönebecku výkonem 22,01 metru o 8 centimetrů překonal Tomáš Staněk, propojily se příběhy dvou výjimečných vrhačů a také závodníka a bývalého trenéra. Rozchod je před lety rozdělil, teď však starý rekordman tomu novému pogratuloval.



Tam, kde se mění historie, utichají i hořké spory z minulosti. Tomáš Staněk v Schönebecku neprolomil jenom vysněnou hranici 22 metrů, zároveň praskla také namrzlá hladina komunikace s předchozím rekordmanem Remigiem Machurou, jeho bývalým trenérem.

„Psal mi první esemesku od té doby, co jsem od něj odešel, že gratuluje. Byla taková strohá, ale potěšilo to,“ líčil Staněk. „My jsme se od té doby neviděli, asi už to jiné nebude. Já s ním žádný problém nemám. Nelíbilo se mi, jak se zachoval, když jsem odešel. Od té doby mi nepogratuloval. Čekali jsme s trenérem, jestli napíše. A byli jsme příjemně překvapení.“

Staněk trénoval u Machury ve Spartě v juniorské kategorii, před pěti lety se ale kvůli lepšímu zázemí přesunul k trenérovi Petru Stehlíkovi na Duklu, která využívá podpory armádního sportovního centra.

„Byl bych asi pták, kdybych mu nepopřál. Já když hodil rekord, říkali mi, že jsem dobrej. Tomáš je lepší než dobrej,“ usmívá se Machura, bronzový z MS 1983, který vzájemný vztah komentuje následovně: „Tomáš se na to dívá jinak než já. Sparta se snažila a on potom začal vykládat, jak pro něj Dukla dělá strašně moc. Mně nevadí, že odešel, to jsem pochopil. Nemůžu mu dát lepší podmínky. Ne, že bych mu nefandil, ale nevyhledáváme se.“

Znesvářené chlapy ale v pátek večer znovu propojil Staňkův šokující vrh v německém Schönebecku. Nejen, že překonal Machurův národní rekord ze srpna 1987, Staněk zároveň jako první Čech prolomil hranici 22 metrů. Je teprve desátým Evropanem v dějinách, kdo to dokázal. Od konce osmdesátých let se pak do koulařské stratosféry na kontinentu dostal už jen jediný silák kromě něj – Němec David Storl, dvojnásobný mistr světa.

„Chtěl jsem rekord dlouho. Najednou, když to přišlo, byl jsem trošku v šoku. Zvlášť, když jsem jel rovnou ze soustředění v Jablonci. Byl jsem po něm úplně zmaštěnej, sotva jsem lezl, ještě mě z únavy bolelo koleno. Před závody jsem měl dva dny volno, ale při rozcvičení už jsem to byl zase já,“ líčil Staněk. „Když koule dopadla, doufal jsem, že to bude přes 21,93, co měl Remajz. Viděl jsem, že by to mohlo být za dvaadvacítku. Doufal jsem, že to tam nějak zaměří…“

Staněk býval od mládí univerzálním vrhačským talentem, zkoušel oštěp, Machura v něm viděl především diskaře. Začal se ale specializovat na kouli a po přechodu k trenéru Stehlíkovi vyměnil sun za otočku. Trvalo mu několik let, než ji technicky zvládnul, opakovaně ho brzdily i zdravotní problémy.

Na velkých akcích nemohl zlomit prokletí kvalifikací, na halovém ME v Praze před dvěma lety dokonce neměl jediný platný pokus. Na letošním ME v Bělehradě ale už zabral a získal stříbro, svou první velkou medaili. I jarní přípravu přežil zdravý a v pátek v Schönebecku to konečně bouchlo.

„Cítil jsem, že jsem kouli vypustil pěkně dopředu, ještě jsem ji rukou vyšťouchnul nahoru a krásně jsem se od ní odrazil zpátky do kruhu, takže jsem neměl ani problém s přešlapem. Tušil jsem, že poletí daleko,“ líčí Staněk. „Nebyl to ale moc rychlý pokus. Jestli se mi někdy v budoucnu povede být rychlejší, pohlídat si technické prvky, mohlo by se mi povést i něco přidat…“

Další závod čeká Staňka už dnes na Memoriálu Josefa Odložila v Praze na Julisce.

„Určitě se projeví cesta i únava. Po závodě nás vyšplouchli s večeří, museli jsme do Mekáče, do šesti do rána jsem nespal ani minutu,“ říká Staněk. „Tělo bude asi unavené. Nepředpokládám, že bych na Odložilovi hodil 22 metrů. Ale i za jednadvacet by bylo supr.“

 







Klasická verze
Mobilní verze