Ještě zdaleka není konec. Roman Šebrle má za sebou nejhorší sezonu za celé desetiletí, ale nevzdává se. Po roce, v kterém ho hned třikrát trápily zdravotní problémy, se dal do kupy a na Štrbském Plese už znovu trénuje.
„Spousta atletů ve třiatřiceti končila, ale já mám pořád chuť,“ říká.
Dal jste se zdravotně do pořádku?
„Teď jsem na tom docela dobře. Mám za sebou první týden tréninku. Tři dny byly opravdu perné. Zatím se mi trénuje docela dobře. Ale pořád se mi blbě dýchá. Zjistili mi pozátěžový bronchospasmus, lehčí formu astmatu. Řekli mi, že mám celý život alergii na bakterie, jednou to muselo bouchnout. Ale mělo by to být bez problémů. Jsou na to dejchátka. Dvořka s tím závodí celý život.“
Nemáte problémy při tréninku?
„Ani ne. Zatím mě to nelimituje. Manželka Evča a ti, co se mnou běhají, říkají, že u toho nějak moc sípu. Čehož jsem si nikdy nevšímal. Ale necítím jediný problém.“
Co jste dělal po olympiádě?
„Byla dlouhá pauza, asi měsíc a půl. Byli jsme u moře na Floridě a tam jsem se dal dost do kupy. Přestal jsem kašlat. Chtěl jsem už začít trochu trénovat. Ale přibrzdila mě angína. Čtyři dny jsem marodil. Byli jsme tři dny v Disneylandu, to bylo super. Ale když jsme šli s mladým na jednu atrakci, zapomněl jsem si vzít svetr. Tam je venku třicet a do všeho perou klimatizace, kde je osmnáct. Oni jsou asi zvyklí, ale nám to vadí fest.“
Co jste ještě na Floridě zažil?
„S dětmi jsem si užil moře, byla to pohodička. Žádnej hurikán. Jen moře, nakupování, nádherný golfový hřiště. Viděli jsme zápas NHL Tampa Bay proti Carolině. To se líbilo hlavně mladýmu. Neskutečně ztratili zápas, v kterém vedli tři nula, prohráli čtyři tři v prodloužení. Znám se s Prospalem. Ale nešel jsem tam za ním. Jen jsem fandil Tampě Bay. Viděli jsme taky krokodýly, žraloky v delfináriu. Teplíčko, odreagování, to jsem potřeboval.“
Teď už ale zas jedete naplno, to asi není nejpříjemnější fáze sezony, ne?
„Není. Člověk přibere spoustu tuku a ztratí spoustu svalů. První týdny bolí. Člověk nic nedělá a najednou musí dvoufázově dřít. Ale už jsem v tom a docela se těším. Tréninky jsme změnili. Koukli jsme se dozadu. Zkusím se připravit tak, abych míň dřel, ale víc dělal rychlost a rychlostní vytrvalost. Na jaře počítám s halovým mistrovstvím Evropy v Turíně.“
Máte touhu napravit letošní sezonu, v které jste poprvé za deset let skončil bez medaile?
„Je to pro mě motivace. Sezona pro mě byla špatná. Jedna z nejhorších vůbec. Bohužel zrovna ta olympijská. Bylo to asi tím Sport centrem (Šebrle ho otevřel na jaře - pozn. red.). Seděl jsem jednou prdelí na dvou židlích. To se prostě nedá. Teď mám naprostý klid díky Robertu Změlíkovi, který se o centrum stará. A mám motivaci obhájit titul v Turíně.“
Vnímáte hlasy, že už jste prostě příliš starý?
„Určitě to vnímám, ale vrásky mi to nedělá. Vím, jak se sezona vyvíjela. Jestli se nepletu, letos bych měl zůstat daleko víc zdravej. Letos jsem hodně lítal, jinak jsem regeneroval. Mně je třiatřicet a spousta atletů v tomhle věku skončila. Ale já začal s atletikou pozdě. A kvůli tomu mám pořád chuť trénovat.“
Analyzoval jste neúspěch?
„Jednou to muselo přijít. Nejde vozit medaile donekonečna a mít sezony, jaké jsem míval. Jsem rád, že to přišlo, když už mám všechny tituly. Horší by bylo, kdyby se to stalo v roce 2004, kdy jsem byl nejvíc ve formě.“
Tomáš Dvořák už ve vašem věku do absolutní špičky nepatřil. Můžete si v něčem vzít ponaučení?
„Tím, že jsem vedle něj šest let trénoval, vidím obrovské ponaučení. Myslím si, že dokud trénoval podle trenéra Váni, byl špičkovej. Kolem třicítky si začal trénink řídit sám a myslím, že si ordinoval málo. Netrénoval, takže to zákonitě muselo jít hodně dolů. Vím, že Vaňouse štvalo, že se stal jenom časoměřičem. V tomhle si můžu vzít příklad. Já udělal podobnou chybu tuhle sezonu.“
V jakém smyslu?
„Ne, že bych si ubíral, ale přidával jsem si. Udělal jsem chyby. První z nich byla, že jsem měl málo regenerace a moc práce. Druhá chyba byla, že jsem se zatavil. Furt jsem dělal tréninky, které šly do kvantity, ale ne do kvality. Já se ale potřebuju v tréninku trošku vystříknout. S trenérem jsme to prošli a vzali si ponaučení.“
Nedaleko od míst, kde trénujete, nedávno byla anglická královna Alžběta, zajímal jste se o její návštěvu?
„Viděl jsem to v televizi. Byla i tady nahoře v Tatrách, asi třicet kilometrů, ale nepotkal jsem ji. Na Rysy nešla.“ (smích)
