Na turecké moře, tokajské sklípky, termální koupele v Maďarsku, snowboarding na Pitztalu nebo túru po Slovenském ráji teď oštěpařka Barbora Špotáková jenom vzpomíná. Dlouhá doba uvolnění po životní sezoně je u konce.
Olympijská šampionka a světová rekordmanka už týden cvičí svaly na další rok.
Dál už cesta nevede.
Celá republika se koupe v podzimní mlze, ale šumavská silnička vede hodně vysoko, kde svítí z modré oblohy ostré slunce. Prosmýkne se Zadovem, který proslavila lyžařka Neumannová, a končí až úplně nahoře, těsně za cedulí se jménem obce Churáňov.
Tam, na upraveném travnatém dvorku malebného penzionku, leží na lavičce Barbora Špotáková, vládkyně světového oštěpu. A k opalování má daleko. Úsilím se jí křiví tvář, když propíná hruď a hází pětikilovým medicinbalem směrem na svého trenéra Rudolfa Černého.
Kdo si na tuhle chvíli vzpomene, až slavná atletka v květnu prvním závodem začne novou sezonu? A přitom právě teď se znovu probouzí její svaly, mysl si opět zvyká na nutnost překonávat bolest a tělo vstřebává první návaly únavy.
„Začátek je pro každýho těžký,“ říká Špotáková. „A já jsem měla docela dlouhou pauzu. Už před světovým rekordem ve Stuttgartu jsem dva týdny skoro nic nedělala. Takže je to vlastně od olympiády. Tenhle trénink je strašně důležitý. Získáte základ a z toho berete celý rok.“
V týdnech po životní sezoně si zajela k moři, cestovala po Maďarsku a Slovensku a těsně před začátkem přípravy si ještě vyjela na ledovec Pitztal, kde poprvé vyzkoušela snowboard.
„Ale docela mi to šlo. Jenomže na sjezdovkách padám na zadek. Tady to jsou samá záda,“ vzpomínala.
V neděli však přijela na Šumavu a začala jí práce. Během týdne zvládla výběhy, výjezdy na kole, speciální posilování s vodním pytlem nebo trénink odhodů se sadou medicinbalů a různých závažích. Jedno z nich vyrobil Špotákové přítel Lukáš Novotný a oštěpařka kus kovu s uchem posílala do travnaté stráně v blízkosti uzemňovacího drátu.
„Místa je tam dost!“ hlásil trenér Černý. „Ale teď mi šlo o život!“ zahlásil s úsměvem za chvíli, když musel před závažím uskakovat.
Pro oštěpařskou královnu je to jen malá rozcvička na začátek dlouhé sezony, ale pod rozzářeným sluncem z ní lije pot. „Minulý rok tady bylo půl metru sněhu,“ líčí Špotáková. „Bolí to stejně. Mám ale výhodu technické disciplíny. Mám to v sobě a můžu o stupínek výš.“
