Snaha oživit svou kariéru a vrátit se mezi nejlepší výškaře světa vedla Jaroslava Bábu k přesunu z Havířova do Prahy, kde nad ním dohlíží trenér Jan Janků starší, tchán Bábovy sestry.
V hlavním městě si zvykl rychle, především na to, že je o něco víc anonymní.
V Ostravě jste byl místním hrdinou, poznávají vás lidé i v Praze?
„Je pravda, že tady mě poznávají méně. Ale mně to nevadí. Já na to moc nejsem, když na mě někdo pokřikuje: Hele, Bába! Nekřičí na mě ale jako na Šebrleho. Ten to má určitě horší. Pořád je vidět na plakátech. Je to horší stránka popularity, ale dá se to přežít."
V čem je pro vás život v jiném městě rozdílný?
Rozdíl je snad akorát v dopravě. Jezdit tady autem, to je na nervy, zvlášť v kolonách. Ale jinak se ke mně všichni chovají slušně a vycházejí mi vstříc. Chybí mi taková ta pohoda, bydlení, přítelkyně, kamarádi, se kterými jsem v Havířově vyrůstal. Ale jednou za čas tam jezdím a potkám se s nimi. Vybral jsem si to sám.
Jak zvládáte odloučení s vaší přítelkyní Denisou?
Docela v pohodě. Uvidíme do budoucna, ale chtěl bych ji dotáhnout co nejdřív do Prahy. Já domů občas jezdím. Když jsem byl v Ostravě na prvním kole ligy, byl jsem doma pět dní. Zatím to zvládáme.
Celou kariéru jste zatím trénoval v Ostravě pod Alešem Dudou, co nového vás učí Jan Janků starší?
Začali jsme hodně běhat kopce, víc zvedám kolena. Začal jsem vlastně běhat úplně jinak a na rozběhu je znát, že na to ještě nejsem úplně zvyklej. Musím se s tím srovnat. Taky ještě nejsem vyladěný, odpočinutý. Jinak mi pracují kotníky. Ale rozumíme si dobře.
Jak jste zatím spokojený s výsledky?
Čekal jsem, že na začátku sezony skočím víc než 222 centimetrů. Ale doufám, že výkon přijde brzy.
Myslíte na sázku s trenérem, že do března překonáte elitní hranici 240 centimetrů?
Zaskočilo mě, že to trenér takhle na rovinu řekl na veřejnosti. Já jsem o tom mluvit nechtěl. Ale všechno je reálné. Teď se musím nejdřív dostat přes dvě stě třicet a uvidíme. Ono to půjde.
