Ve chvíli životního triumfu na mistrovství světa v Berlíně, kam prošel jako jediný běloch až do finále, si překážkář Petr Svoboda vzpomněl na rodný Budišov na Vysočině, městys, kde žije jen o něco málo víc než tisíc obyvatel.
„Petr Svoboda je kluk z Budišova, co má řidičák na traktor,“ řekl tehdy. Pro fotografy teď dokázal, že v traktorech umí i jezdit.
Po dlouhé době jste zase řídil traktor. Projel jste moderní stroj značky John Deere americké výroby z místního zemědělského družstva za tři miliony korun i prastarý babiččin Zetor. Jaké to bylo?
„Zetor asi neumí tolik, co ten americký. (smích) Tam jen takhle ťukáš rychlosti. Kdežto u starýho zařadíš, zavrčí to a pak teprve jedeš. Má pět rychlostí, ale má redukce, asi jako každej traktor, kterej pamatuju. Moderní americké traktory mají všechny, želvu, králíka...“
Prosím?
„Želva je, že to jede pomalu jako želva. To se používá na práci na poli. Jede to pomalu a třeba se nahazuje seno. Zablokuje se volant, řidič vyleze a nahazuje. Králík už je rychlejší.“
Jak rychle můžete v traktoru jet?
„Povoleno je čtyřicet kilometrů v hodině. Ale ta moderní kára, to už je závodní traktor. Podle mě s ním můžete jet až sto dvacet.“
Jaké vzpomínky vás vážou ke starému traktoru?
„Myslím, že je to Zetor 30, ten je hodně starej. Bylo mi míň než deset, když si ho babi s dědou koupili. Měli jsme i sběrák, obraceč, rozmetač, měli jsme všechno, co jsme potřebovali. Já se vlastně díky tomu naučil na traktoru jezdit.“
Kolik kilometrů jste s ním najezdil?
„Dohromady? Tak dvě stě padesát určitě. Pole máme tady za Budišovem.“
V mládí jste s traktorem spíš pomáhal, nebo si jezdil jen pro zábavu?
„To by mě děda nejspíš zabil, kdybych do toho jen tak sedl a hrál si s tím. (smích) Navíc bych zbytečně projížděl naftu. Ale jednou se mi stalo, bylo mi takových osm, že jsme se s bráchou honili po dvorku a nějak se nám podařilo traktor odbrzdit. Z kopečka se rozjel, já se postavil ke zdi a rukama jsem ho chtěl chytat. V poslední chvíli mě brácha odtáhl, a traktor narazil do zídky.“
Petr Svoboda na moderním stroji John Deere • Foto Jaroslav Legner (Sport)
„Třeba jsme jeli na seno, to musíte pomalu popojíždět. Takže jsem seděl za volantem, jelo to samo a já jen udržoval směr, to mi stačilo ke štěstí. Později se přidala větší práce, babička řekla, pojď, zapřáhneme vlečku. Já za to vždycky sedl, popojel, nacouval, a pak jsem z toho měl týden radost. S traktorem jsem uměl víc a víc, dělal jsem větší práce, s vlečkou jsem musel pro něco zajet, něco odvézt. A pak jsem šel na zemědělku, udělal si řidičák a pak už jsem s tím lítal furt.“
Samozřejmě, že vždycky s řidičským průkazem, že?
„Sbírat seno jsem jel i bez řidičáku. Ale policajti většinou projeli a nevšimli si mě.“
Líbí se vám, že s traktorem vlastně taky překonáváte překážky?
„Jo, dobrá otázka. Když jsem byl malej, tak jsem byl překvapenej, co ten traktor všechno přejede, vyjede, vytáhne. To jsem fakt žasl.“
Dostal jste se někdy do problémů?
„Jednou se mi stalo, že jsem někde zapadl zadním kolem do prohlubně. Začalo to hrabat, takže se kolo dostávalo hlouběji a hlouběji. Ale já jsem měl takový strach z dědy! Před očima jsem měl, jak děda natahuje ruku a dostanu záhlavec. Takže jsem pod kolo dával klacky a klády a ten traktor jsem nakonec nějak vyprostil.“
A děda by vás praštil?
„Dostal bych pohlavek, že by možná byla lepší facka. Děda byl kovář, měl strašnou sílu. Dodnes si pamatuju, jak bušil na kovadlině. To moje ručičky jsou jako od modelky. Ale sílu mám po něm.“
Není na vás jako na sprintera traktor trochu pomalý?
„Jo, patřím k těm sprinterům, co by radši rychlejší auta. Jako Bolt, Asafa (Powell - pozn. red.), Robles, co mají ty rychlý káry. Ale oni na to mají. Já mám na traktor! (smích)“
V jakém nejrychlejším autě jste zatím jel?
„Zase tak rychlá žádná nebyla. Jel jsem v jaguárovi. A když můj manažer Ali Juck pracuje pro Zlatou tretru, mohl by mi zařídit, abych se v nějakém autě projel na letišti, jako letos Bolt.“
Když vy jste zřejmě nejrychlejším traktoristou na světě, co by tak mohli dělat ostatní sprinteři, kdyby se nevěnovali atletice?
„Robles by asi chodil po poli a sušil někde tabák. Pak by ho válel na stehně a dělal doutníky. Když si představím Usaina Bolta, kdyby nedělal atletiku, chodil by po ulici a prodával marihuanu. Já jsem byl na Jamajce jako junior. Pamatuju si dodneška, jak nás vezli na závod a uprostřed křižovatky stál typický Jamajčan a měl na hlavě dredy zavázané tak, že to vypadalo, jako by měl za hlavou vak. Hrozné, jeho asi od narození nestříhali...“
V Berlíně jste si na svůj traktor i na rodný Budišov vzpomněl. Jak se k vám tady lidé chovají, když jste teď hvězda?
„Lidi jsou na mě pyšní, že jsem tady odtud. Táta, když jde do hospody, tak se vrátí napitej, protože ho každý na něco pozve. On jde s padesátikorunou. Vrátí se a je namol. Sedí tam jeho vrstevníci, a že má šikovného syna, tak ho pozvou na panáka. A on to musí otočit a přijde s dluhem sto korun.“
