ROZHOVOR - Ráno před finále mistrovství světa nasedl do auta a pomalu, ve stylu doktora z filmu Vesničko má, středisková, projížděl Karlovými Vary. Kolem řeky zamířil i k hale, kde dobyl medaili ze šampionátu. Tak slavil reprezentační kouč Lubor Blažek svůj životní triumf. Muž, kterého v českém basketbalu někteří už odepsali, rázně odpověděl svým kritikům.
Od své kávy, kterou si vychutnával, zvedl Lubor Blažek oči přes sklo na ulici k projíždějící dodávce. Z každého jejího okna vlála česká vlajka. Bylo pár hodin před začátkem finále mistrovství světa a kouč mohl spokojeně uznat, že jeho mise byla úspěšná. „Pohled je to moc příjemný. Pro tyhle lidi jsme to dělali,“ řekl.
Možná byl včerejšek také jeho posledním dnem ve funkci, smlouva mu včerejškem vypršela. „Ve své profesi jsem větší vypětí nezažil. Práce v klubu je oproti tomu hraní na malém písečku, tady jsem cítil zájem všech. Nechtěl jsem končit, aby někdo ukázal prstem a řekl, že jsem to nezvládl,“ říká.
Vy jste to naopak zvládl. Cítíte zadostiučinění?
„Přímo takhle ne. Cítím radost, že jsme lidem, kteří se o šampionát starali, jejich důvěru vrátili. Vážím si toho a jsem šťastný. Jen nechodím a netvrdím, že jsem to někomu natřel. Nešel jsem do toho s tou osobní ambicí, ani s tím, že někomu něco dokážu. Jen sobě. Dobře víte, že jsem svoji reprezentační dráhu považoval svého času za uzavřenou. Teď si ten pocit užívám uvnitř.“
Co si užíváte nejvíc?
„Obrovskou atmosféru v hale. Radost holek, českou hymnu po zápase, to obrovské překvapení. Kdybych v červnu řekl, že budeme hrát finále, možná by pro mě některá z hráček zavolala bílý vůz a rovnou by mě někde umístili. Najednou se ten sen stal skutečností. A nikdo nemůže říct, že jsme k tomu přišli jako slepí k houslím, porazili jsme soupeře velkého kalibru. Vidět holky v šatně, jak tancují na stole, je neuvěřitelný pocit.“
Snil jste o tom často?
„O tom sní každý trenér, když začíná. Je fajn, že se sen zhmotnil. Původně jsem chtěl být řidičem autobusu, pak trenérem, a tenhle sen jsem si splnil.“
Jak se vám tenhle basketbalový autobus řídil?
„Bezvadně, protože kolektiv měl svého lídra a nebyly v něm spory. To mi práci hrozně ulehčilo. Navíc jsme se domluvili, že se budeme všichni chovat jako profíci. Nemusel jsem nikoho a nikdy kontrolovat. Přístup všech byl fantastický. Fungovalo to jako důvěra za důvěru a bohatě se nám to vrátilo.“
Kdy jste začal cítit, že turnaj skončí medailí?
„Do Karlových Varů na play off už družstvo přijelo s úplně novým pocitem. S tím, že to sem jedeme uhrát. Bylo po těžkých dvou skupinách v Brně, tam jsme na závěr porazili Brazílii a naladili jsme se. Zvládli jsme tlak, hráli jsme nadoraz a hráli jsme moc dobře. Tím to začalo.“
Užíváte si svůj úspěch jinak než dřív, kdy jste byl u reprezentace asistentem?
„Tohohle si ohromně vážím. Být asistent a hlavní trenér je o úplně jiných zodpovědnostech, o úplně jiné pohodě. Nikdy jsem se netajil tím, že chci navázat na to nejlepší, čeho jsme dosahovali s Honzou Bobrovským, a cítím spokojenost, že to vyšlo.“
Co jste si ze spolupráce s ním odnesl?
„Třeba to, že si věřil. To se mi na něm líbilo, že si šel za svým. Taky na něho kolikrát byly tlaky ze stran, ale on řekl, co chce, a tak to bylo.“
Dost často na vás byl vidět stres, někdy až za hranicí. Přesto, není vám líto, že tyhle dny už končí?
„Musím říct, že jo. Ty tři měsíce utekly hrozně rychle. Někdy byla realita tvrdá, zápasů bylo hodně a po porážkách se nám nesedělo večer dobře. Ale tým se podařilo zvedat, atmosféra v něm byla výborná.“
Platí, že ve své funkci končíte?
„Moje smlouva skončila po mistrovství světa, zatím se na tom nic nezměnilo. A mladých trenérů je tady dost. Kdybych si chtěl rýpnout, tak řeknu, že mladých a chytrých.“
Rozloučíte se na vrcholu, nebo vás láká začít budovat další éru?
„Vrcholem je olympiáda za dva roky. Na tomhle družstvu se klidně dá stavět, budovat koncepčně. U některých hráček se úplně zbytečně mluví o konci kariéry, jsou v tak úžasné kondici, že můžou pokračovat, a další mladé se dají zabudovávat. Což o to, lákavé to je.“
Ale?
„Jsou dravci, kterým přeju, ať si to zkusí. I pokora a loajalita v naší práci musí být. Když mám názor, sdělím ti ho přímo, nebudu ho sdělovat přes noviny. A já jsem musel překonávat dost mimobasketbalových překážek.“
Chcete mít sportovní informace jako první? Objednejte si SMS a MMS zpravodajství iSport.cz »
