Bude mozkem jednoho z nejlepších klubů Evropy. Po boku hvězd jako Juan Carlos Navarro nebo Ante Tomič. Ty všechny bude svými nahrávkami dirigovat. „Být lídrem takových borců je můj cíl,“ říká basketbalista Tomáš Satoranský. Ve dvaadvaceti letech se stal posilou zvučné Barcelony a věří, že ho zkušenosti z Euroligy a enormní tlak zase více připraví na vysněnou NBA.
Odjakživa fandil ve fotbale Realu Madrid. Měl v pokojíčku vylepené plakáty a v televizi se vždy koukal na Real Madrid TV. „Teď se tak trochu bojím, že s tím budu muset jít do ústraní,“ říká Tomáš Satoranský, nový rozehrávač basketbalové Barcelony. A když se ho novináři ptali, zda se s tím při podpisu dvouleté smlouvy svěřil, usmál se: „Myslím, že to nebylo důležité.“
Barcelona je něco, co se neodmítá, že ano?
„Myslím, že i díky jménu z fotbalu byla Barcelona vždy v mé mysli. Je to ohromná zkušenost a zážitek za ni hrát. Jsem rád, že mi dali důvěru. Tenhle tým je prestižní v každém sportu.“
Ve fotbale třeba platí, že se jí pár klubů vyrovná, ale nic většího už není. Platí to i tady?
„Rozhodně. Už jen historicky nebo v Eurolize patří mezi největší kluby Evropy. Tím se dá říct, že je to zkrátka jeden z vysněných cílů.“
Už se tedy pomalu chystáte, jak se setkat s Lionelem Messim?
„Zatím nevím, jak to tam mezi fotbalem a basketbalem chodí. Jestli jsou třeba synchronizovaní… Samozřejmě bych ale byl rád, kdybychom se tam mohli potkat i s fotbalisty. Když jsem podepisoval kontrakt, byl jsem se tam podívat a fotbal je tam obrovská atrakce nejen pro fanoušky, ale i turisty. Ti jdou jako první na Sagrada Familia, pak hned do muzea Barcelony. Takhle jim tam třeba za den projde deset tisíc lidí. Fakt zážitek pro každého.“
Plánujete se pak během sezony podívat i na zápas na Nou Campu?
„Určitě. To by byl hřích, kdybych tohle neudělal.“
Jak je v celém tamějším kolotoči vnímán váš přestup, coby naděje do budoucna?
„Těžko říct, pro ně je to asi normální přestup. Nic velkého. I tak bylo vidět, jak je to velká organizace. Přišla tam televize, snímala celou mou prohlídku, takže i v tomhle jsem vnímal, jak je tenhle klub obrovský a že tomu tlak bude odpovídat.“
Právě kvůli delší prohlídce jste se zdržel o den déle. Je i v tom Barcelona důkladnější než jiné celky?
„Asi jo. Já měl zatím prohlídku jen v Seville a před draftem do NBA, ale dá se říct, že Barcelona má jedno z nejlepších zdravotních center v Evropě. Pokud by tam bylo něco špatně, tak by to určitě našli. Odehrávalo se to celý den, měl jsem tam ještě vyšetření srdce, krevních testů, a tak.“
Měly o vás v posledních měsících, kdy vám končil kontrakt v Seville, zájem i jiné týmy?
„Ano. Nechtěl bych je sice zbytečně jmenovat, ale pro mě existovaly převážně jen španělské celky. Chtěl jsem tam zůstat, neboť ACB Ligu znám a je to pro mě nejlepší řešení. Velkou roli třeba hrála Valencie, ale od chvíle, kdy jsem se dozvěděl o zájmu Barcelony, jsem už nic jiného nechtěl.“
Jak si sám uvědomujete ten samotný zvuk? Být rozehrávačem v Barceloně…
„I pro mě je to velmi prestižní. Vždyť Barcelona je věčný aspirant na všechny tituly: Euroligu, španělskou ligu, pohár… to je velký závazek a tlak na hráče. Doufám, že se mi podaří se do toho během prvních měsíců dostat, abych to zvládl. Jsem rád, že tam je i další rozehrávač Marcelinho Huertas, který je veterán a má s těmito věcmi zkušenost.“
Ovšem i vy budete najednou tím, kdo má dirigovat takovou ikonu jako Juan Carlos Navarro.
„I tohle je můj osobní cíl. Stát se prostě lídrem týmu, kde hrají hráči, kteří vyhráli skoro všechno. Jsou to bezesporu hvězdy, zejména Navarro, který láme všechny rekordy Euroligy či španělské ligy a pro mě to bude velký zážitek. Co ale o Navarrovi vím, tak je sympatický i mimo basket a snaží se mladým hráčům pomáhat. Snad to tedy bude fungovat.“
Nebudete z něj mít přehnaný respekt?
„To asi ne. Přeci jen už jsem proti němu pět let hrál, takže o nějakém velkém respektu se mluvit nedá. Ovšem respekt na bázi spoluhráčů tam bude vždycky panovat.“
Bude pro vás změna, že po Seville, kde jste byl lídr, budete najednou bojovat o minuty?
„S tím jsem ale počítal. Vím, že nebudu hrát třicet minut jako v Seville a bude na mě obrovský tlak, jenže s tím jsem do toho šel. Jsem připravený. Nechci říct, že jsem měl v Seville vše zadarmo, ale teď se budu muset zase o své místo porvat a těším se na to.“
A jak na vás působí jinak náročný kouč Xavier Pascual? Už vám naznačil, co od vás očekává?
„Ano, už jsem se s ním bavil a vysvětlil, jakou má filozofii. Je to trochu jiné než v Seville, ta hra je možná organizovanější a uzavřenější. Tenhle trenér vyznává dost signálů, má jich asi sto a na každý zápas připraví třicet. V tom je to trochu svázanější, ale mají tam rovněž hodně mladých hráčů.“
V Barceloně okusíte poprvé i Euroligu. Jste připraven na tlak, že je ambicí ji rovnou vyhrát?
„Já bych ty cíle hrozně nerad říkal, protože jsem nováček a nechci, aby to vypadalo moc namyšleně. Tím, že je to ale Barcelona, tak ty mety jsou vždy nejvyšší. Už jen tím, že se v posledních letech pěti letech dostali šestkrát do Final Four, potvrzují, že to další rok nechtějí mít jinak.“
Navíc se v Eurolize můžete potkat i s Janem Veselým, jenž přestoupil do Fenerbahce Istanbul.
„Ano, to bych byl hrozně rád, kdyby se to povedlo. Potkat se s ním v euroligové skupině… moc rád bych si proti němu zahrál.“
Vnímáte tento přestup i jako určitou zprávu do NBA, kde vás zatím od draftu nechtěli?
„Takhle to neberu. Myslím, že ze strany Washingtonu byl zájem, abych tam hrál příští sezonu. Bylo to pro mě těžké rozhodování, ale nakonec jsem poslechl srdce. Doufám, že to bude mezikrok a snad mi to bránu do NBA nezavře.“
Už jen angažmá v Barceloně by vám v tom mělo spíše pomoci ne?
„A na to i trochu spoléhám. Myslím, že Barcelona je prestižní i pro celou NBA a myslím, že budu zase víc na očích skautům NBA.“
Vzhledem k tomu, že jste podepsal na dva roky, nebudou vám tedy v případě odchodu bránit?
„Já jsem chtěl rovnou podepsat na delší dobu než jen na rok. Při jednom roce je těžké se v takovém týmu aklimatizovat a dva roky pro mě byly logické. Mám tam nějaký buy out, ale je moc vysoký a není to moc reálné. I já cítím, že bych tam chtěl odehrát dva roky a zapadnout do systému.“
