Proti Maďarsku nasázel dvanáct bodů, proti Gruzii dokonce třináct. Povedenou kvalifikaci na ME zažívá v českém dresu zkušený Jiří Welsch, jenž při včerejším vítězstvím 86:67 pomohl českému výběru dostat se před posledními dvěma zápasy do nadějné pozice v boji o postup. „Že jsem zářil? Nejen já. Jsem rád, že se mi podařilo přispět k vítězství, ale gratulace patří nám všem,“ prohlásil.
Navíc se vám podařilo vyhrát nad Gruzií i o více jak dvanáct bodů, díky čemuž máte nyní s ním v případě rovnosti bodů pozitivní vzájemnou bilanci. Mysleli jste i na tohle?
„Za sebe řečeno, ne. Vždycky, když jdete do takových zápasů, tak máte priority. První priorita byla vyhrát, druhá udržet ten výsledek, ale… je fakt, že asi čtyři minuty před koncem bylo stále cítit, že je o co hrát. Vedli jsme o sedmnáct a přitom jsem byl stále v napětí. A pak mi došlo, že nám jde i o ten rozdíl. Podvědomě to tak tedy bylo.“
Jak moc vám pomohl i návrat Tomáše Satoranského, který vynechal jeden zápas kvůli zranění lokte?
„Hodně, Saty je pro nás klíčový hráč. Na začátku přišel do hry z lavičky a prvních pár střel bylo vidět, že možná ještě myslel na to své zranění, pak to ale zápasový adrenalin všechno překryl a ve druhé půli to byl zase Saty, jakého známe a potřebujeme. Bylo důležité, že se vrátil. Rozšířil i rotaci, hrací čas a celou naší hru mezi víc lidí.“
Trenér Ronen Ginzburg po vítězství říkal, že to máte ve svých rukách, ale stále varoval před sebeuspokojením, že prý stále není konec. Souhlasíte s ním?
„Ano. Završili jsme sice třízápasovou domácí sérii, sklidili děkovačku od diváků, jako bychom postoupili, ale jsme od toho stále daleko. Čekají nás ještě dva zápasy venku a ty bude potřeba také vyhrát. Chvíli si to budeme užívat, ale v pátek zase zpátky do práce a nastavit hlavu na to, že není konec.“
Hlavně v posledním duelu s Maďarskem o vše…
„A bude tam žhavá atmosféra. Už tady se představil velmi silný maďarský tým a doma hnaný diváky bude ještě silnější. Nečeká nás tam nic lehkého.“
