Vyhrál Euroligu, vystřídal řadu prestižních evropských týmů... ale při druhém finále basketbalové ligy Nymburka v Děčíně viděl, co nečekal. 4 850 bouřících fanoušků, kteří stvořili rekord a hnali domácí celek za senzací. Neuspěli, domácí prohráli 61:87, ale Luboš Bartoň smekl: „Byl to i rekord v hlasitosti. Já, který už odehrál cokoliv kdekoliv... kéž by takových zápasů bylo víc. Adrenalin každého vyšťaví.“
Právě že už jste toho v kariéře zažil hodně. Dalo se to s něčím porovnat?
„Z mého pohledu to bylo velmi emotivní, protože to bylo doma. Je to speciální, že my, řekněme nebasketbalová země, jsme schopní vytvořit takovou atmosféru i s kvalitním basketem. Ten se blíží evropské úrovni a má svou kvalitu. Takováto atmosféra nám jen chybí, a kdyby těch zápasů s podobnou atmosférou bylo víc, tak i ta kvalita hry bude lepší.“
Chybí vám to v Nymburce, na který navzdory evropským pohárům taková návštěva nepřišla?
„Určitě. My jsme se o tom s kluky bavili a já se jich na to ptal, protože jsem tu první rok. Neříkám, že lidé jsou u nás otrávení, ale když si vezmete, kolik titulů jsme vyhráli za sebou, tak to pro ně už může být všední, tolik si to nevychutnávají a nederou se za tím jako Děčín, který postoupil poprvé do finále a usiloval o to dlouho. Má to tu tradici a bylo to vidět i na hráčích, jakou měli motivaci.
Vy jste navíc v Děčíně začínal. Vnímáte, že tamější zájem o basket ještě vzrostl?
„Ano, zažil jsem ještě doby, kdy Maroldovka byla jednostranná a už tehdy lidi seděli na schodech a ten zájem o basket byl. Tady však není důležitý počet lidí, ale vztah k basketu a za ty roky je vidět, že ta basketbalová základna v Děčíně šla nahoru a má pevné základy.“
Přišli se na vás podívat i vaši příbuzní?
„Hujerovi to nebyli, ale byl tu otec. Nevím, jestli sestra taky, to nevím, ale byla v Nymburce a bude i na třetí zápas a teď tu zase byl jen táta. Toho jsem ale neviděl, nebylo jednoduché v takovém prostředí někoho v hledišti najít.“
Jak moc proto bylo těžké to děčínské peklo zlomit a vyhrát?
„Začátek byl dost emotivní, nemohli jsme se trefit a zachránila nás trochu obrana, která nás celou sérii drží. I když máme slabé výkyvy, tak to není znát. Pohlídali jsme si věci, které nám dělaly problémy v prvním zápase a během těch čtyřiceti minut se projevila širší lavička a větší zkušenosti. Když jsme koncentrovaní a nejsme ležerní, tak je ten rozdíl vidět. Výsledek bych ale nepřeceňoval, ještě nám chybí jeden zápas a v basketu se může stát cokoliv. Musíme do těch dalších zápasů jít se stejným konceptem.“
