+
Nenechte si ujít nejnovější
zprávy ze světa sportu.
Sledujte nás na Facebooku
a dozvíte se vše jako první.
8. září 2007 • 00:00

Liga nevychovává osobnosti

Autor:



postřehy miroslava pospíšila Jenom pár týdnů po propadáku na univerziádě se náš basketbal dočkal další pořádné facky. Na mistrovství Evropy Češi nevyhráli ani jeden zápas, nedokázali si pořádně rozvrhnout síly, dopouštěli se základních chyb a taky podle toho dopadli. Jejich předčasný příjezd domů by pro nás měl být dalším důvodem k pořádnému zamyšlení, proč se tohle děje. A to říkám i s vědomím, že po osmileté evropské pauze, kdy většina hráčů stanula na tak velké akci poprvé, se potíže daly celkem logicky očekávat. V čem vidím opravdu velký problém, je fyzická i psychická únava klíčových hráčů ve třetím, rozhodujícím zápase s Tureckem. Dopředu jsme přitom věděli, že tohle utkání bude pro nás směrodatné. Ne Německo, byť jsme ho potrápili a byli jsme blízko výhry, a už vůbec ne Litva, na kterou zkrátka nemáme. Jenže my jsme se proti Litvě utahali, hráli jsme si nevím na co a na rozdíl od Turků jsme nešetřili síly, které se nám pak v rozhodující bitvě mohly hodit. Rotovali jsme malý počet hráčů, a ti už ve třetím zápase za tři dny neměli kde brát. Nad tím, jak jsme se proti Litvě bičovali, kroutím hlavou ještě dnes. Pak jsou tady individuální výkony, v jejichž hodnocení se asi budu výrazně rozcházet s komentátory České televize. Pokud jsem jim tedy vůbec dobře rozuměl, protože při poslechu pánů Bažanta a Ježdíka by člověk potřeboval anglický slovník a neustále si v něm musel listovat. Myslím si, že náš nejslabší plejer byl rozehrávač Whitfield. Nevím, jak trénoval, ale byl úplně kožený. V útoku nepřihrál včas, nehrál dobře pro tým, a navíc v obraně byl slabý. Jednoruký německý rozehrávač si s ním dělal, co chtěl! Mužstvu tenhle návrat víc uškodil, než pomohl. A hodně otřesní byli taky Nečas a Sokolovský. Nečas hlavně kvůli svojí střelbě, na kterou zkrátka má olověné ruce, to se ví. Byly tam úseky, kdy se do střelby pouštěl třeba ve třech útocích po sobě a pořád a pořád marně. Přece když na to nemám, tak najíždím, to je základ. Sokolovský naopak úplně ztratil tah na gól, dělá ze sebe jiného hráče, než je - a to mu taky škodí. Pořád by jenom hledal, komu nahraje. Dravost se ztratila. Přitom má zkušenosti z evropských pohárů a měl by patřit ke klíčovým hráčům. Což nebyl. Právě chlapci jako on by měli místo častějšího natahování ruky taky něco ukázat, ale to by jim to musel někdo říct - a ne jim mazat med kolem úst. Hochů, na nichž to stálo, jsme měli dost málo. Welsch byl výborně bráněný, nedostal dostatečný počet míčů, měl to těžké. Hodně vidět byla navíc jeho akce před koncem zápasu s Německem, kdy taktickým faulem zastavil čas. Ale byl to jeho pátý faul a musel na lavičku. Proč proboha fauluje klíčový borec? To nemohl faulovat před ním někdo jiný, třeba Beneš? Proč jsme se do závěru sami zbytečně oslabili? Takové věci by se v reprezentaci stávat neměly. Navíc se mi zdálo, že lavička málo žila zápasy. Líbil se mi Vrubl, který to burcoval, a pak ještě jeden, dva hráči. Jinak nic moc. Samozřejmě za všechny tyhle věci dávám vinu naší lize. To, jak hrajeme na mezinárodní scéně, je odraz domácí soutěže. Jak máme mít kvalitního rozehrávače, když třeba my v Brně jsme za patnáct let vychovali jediného, a to Slezáka? A zkušený Beneš dostane pět nebo deset minut? Téhle pravdě se musíme podívat do očí a začít s tím něco dělat. Protože reprezentace musí stát na těch, co jsou osobnostmi v klubech. A my si osobnosti těžko vychováme, když třeba zrovna na rozehrávku je modernější vzít za dva tisíce dolarů jakéhokoliv Američana a mít pokoj. O autorovi| MIROSLAV POSPÍŠIL, Autor je úspěšným basketbalovým trenérem

Témata: 







Klasická verze
Mobilní verze