PŘÍMO Z LOTYŠSKA | Hned v úvodu jde o hodně. Pokud totiž čeští basketbalisté chtějí na zítra startujícím ME splnit cíl a postoupit ze základní skupiny, bude důležité, aby hned v úvodu porazili soupeře, papírově slabšího – Estonsko. „Jakékoliv zaváhání může být osudné,“ varuje Luboš Bartoň, pro něhož to může být i poslední turnaj v dlouhé reprezentační kariéře.
Jak tedy Estonce charakterizovat?
Jsou menší, jak výškově, tak věkově. Ovšem běhaví, hodně přebírají, zdvojují, hrají agresivní obranu. Vědí, že jejich slabost je pod košem, tímhle se to snaží vyvážit, abychom my udělali chyby. Všichni v útoku jsou šutéři, střela z dálky za dva i za tři body ze všech pozic jim nedělá problém. A kontroluje to rozehrávač, co najíždí jen kvůli tomu, aby natahoval obránce. Musíme si pohlídat, abychom nespali a nehráli na jejich noty. Neměli bychom s nimi mít problémy, ale v basketu se děje hodně věcí. Musíme být připravení hlavně mentálně.“
Je to hned v úvodu ME klíčový duel?
„Myslím, že je to stěžejní zápas. Je to proti relativně nejslabšímu soupeři a skupinu zakončíme s tím nejtěžším (Litvou). Bude to mít tendenci každý zápas proti trochu těžšímu soupeři, ale každá výhra se počítá. Rozhodně si nepřipouštíme, že bychom zítra měli prohrát. Postupují čtyři, to chceme, a z co nejlepšího místa.“
Láká vás i boj o první sedmičku, což by zajišťovalo účast v kvalifikaci na OH?
„Vždycky když se mluví o postupu a ještě k tomu na olympijské hry, bylo by to super. Ale měli bychom se držet malinko zpátky a hlavně si ohlídat postup ze skupiny. Je vyrovnaná a nebezpečná. Jakékoli zaváhání může být osudné. První cíl je postup, a to z prvních dvou míst, abychom pomýšleli hrát osmifinále proti soupeři, kterého můžeme porazit.“
Takže uvažujete ze dne na den?
„Samozřejmě. Nejdřív se postaráme o Estonce a pak půjde na mušku další tým. Já vlastně ani nevím, proti komu hrajeme druhý zápas.“
Na druhou stranu, takhle silný český tým se už dlouho nesešel, souhlasíte s tím?
„Určitě. Je vyzrálý, mladí hráči jsou v nejlepších letech. Škoda jenom, že my s Jurou Welschem nejsme o pár let mladší, byli bychom ještě silnější, ale takhle by mohlo mluvit hodně reprezentací. V pětatřiceti už člověk tomu nemůže dát tolik jako v pětadvaceti.“
A jak dlouho to tedy budete ještě dávat?
„Nevím, uvidí se. Momentálně jsem tady a budu se snažit přispět co nejvíc, abych byl ptaným hráčem. Jestli na pět, deset nebo patnáct minut, jestli dávat body, ubránit… Jsem univerzální hráč. V jakékoli pozici je pro mě extra bonus. Jsem rád, že tu můžu být a doufám, že reprezentační kariéru zakončím na dobré notě. A že to bude minimálně postup ze skupiny.“
