PŘÍMO Z LOTYŠSKA | Česko je poprvé za šestnáct let v osmifinále ME. A on je s Lubošem Bartoněm jediným borcem, který se do vyřazovací fáze dostal tehdy i teď. „Cítím se dobře. Hodně dobře,“ usmál se Jiří Welsch po vítězství nad Belgií, kterou basketbalisté zdolali 66:64. Ve čtvrtek se tak s Litvou poperou o co nejlepší umístění ve skupině.
Jak byste tedy ty dva postupy srovnal?
„Řekl bych, že v roce 1999 byl postup těžší, přece jen jsme jeli na ME jako hodně velký outsider a porazili dost velké týmy. Bylo to obrovské překvapení. Nechci říkat, že jsme teď neporazili dobré týmy, ale měli jsme před turnajem mnohem větší důvěru a větší sebevědomí, že to můžeme dokázat. Je skvělé, že se nám to teď podařilo už před posledním zápasem.“
Nicméně Belgie zlobila. Zvláště když šňůrou 11:0 zničila váš náskok a způsobila drama.
„Jsem na kluky pyšný. Tedy, nejdřív jsem je proklínal, ale jsem pyšný, že to ustáli. Hráli jsme možná ne proti nejtalentovanějšímu týmu skupiny, ale proti hodně houževnatému, nepříjemnému soupeři. Několikrát tady ukázali, že mají bojovného ducha. I dneska. Blake dal trojku a odskočili jsme na deset a já cítil, jako by se zápas zlomil – a oni okamžitě odpověděli šňůrou. Vrátili se do zápasu. Proklínal jsem v tu chvíli naši hru, ale teď jsem pyšný. Že jsme to dotáhli.“
Sám jste si v samotném dramatickém závěru zahrál. Překvapilo vás to?
„Překvapilo. Měl jsem nakročeno na hřišti už dřív, když si Neno bral timeout po šňůře a už mě zavolal na střídání. Pak mi ale řekl, ať si sednu, tak už jsem si říkal, že tam nepůjdu. A pak mě tam poslal na poslední útok. Nezahráli jsme nic speciálního, Tomáš to vzal a jako velká osobnost rozhodl zápas.“
Veselý se Satoranským jsou alfou a omegou úspěchu, že?
„To ale asi není žádné překvapení. Každý tým, jakkoliv působí jako tým, potřebuje osobnosti a individuality, které dokážou rozhodovat. Od Tomáše i od Honzy se to očekává, lídry byli už v roce 2013, a kdo jiný by to měl být než hráč Barcleony a hráč se zkušenostmi z NBA a euroligových Final Four. Plní, co se od nich očekává. A klobouk dolů za to před nimi.“
Co je tedy další českou zbraní?
„Určitě jsme tři výhry vyhráli obranou. Tak jak jsme v přípravě nebyli úplně vždycky kompaktní, dělali jsme chyby, moc nekomunikovali, tak se začátkem turnajem v sobě každý našel to svoje nejlepší. Už před turnajem jsem říkal, že největší devízou by měla být aktivní, pohyblivá, agresivní obrana. To potvrzujeme a musíme v tom pokračovat. Je to náročný styl hry, máme 5 zápasů v 6 dnech, ale daří se nám to držet. Dneska jsme třeba Lojeskiho, který hrál skvěle a individuálně patří k nejlepším hráčům ve skupině, ho Pampy a další udrželi na 3 bodech. Jsme obranný tým.“
VIDEO: Podívejte se, jak Češi porazili Belgii
