Tenhle moment se mu neomrzí. Čtrnáctý titul Nymburka byl zároveň i jeho desátý a kdo ví, třeba ne ještě poslední. „Ten moment vítězství je vždy stejný. Už si nepamatuji všechny oslavy, ovšem zisk titulu a splnění cíle je vždy hodně povzbuzující do dalších let. Doufám, že u toho Nymburk zůstane i v dalších letech a zda u toho budu já, to se uvidí,“ usmál se basketbalista Petr Benda.
Bolí každý titul víc a víc?
„To zase ne. Letos jsme nehráli VTB ligu, takže to tolik nebolelo a toho volna bylo víc. Jasně, bylo to náročné psychicky, tím, jak bylo nastavené finále. Byl na nás enormní tlak. I když jsme to na sobě nedávali znát, tak každý cítil, že roli favorita musíme splnit. Nechtěli jsme dopustit něco jako v Opavě.“
Byl tento titul proti Děčínu z těch posledních tří nejtěžší?
„Samozřejmě když se hraje na tři výhry, tak je to pro favorita jednodušší, protože kvalita se tam projeví daleko jednoznačněji, než v tomto systému. My jsme to uhráli hlavně zkušenostmi a měli jsme lepší hráče.“
Co tedy ohledně vaší budoucnosti, mohou se na vás fanoušci těšit dál?
„Těšit se můžou, ale jestli tu vyběhnu, to nevím. Uvidíme. Začneme o tom jednat v nejbližších týdnech.“
Chuť hrát ale máte, ne?
„Já chci hrát, dokud mi bude sloužit zdraví. Nechci hrát o sestup, baráže, ale chci hrát o tituly. Bude záležet i na ostatních okolnostech. Jak jednou čuchnete k tomu, že hrajete play off až do konce a máte titul, tak se mi od toho nechce odcházet.“
Takže vás motivuje i to, že Ladislav Sokolovský má 11 titulů a vy zatím ´jen´ deset?
„Motivuje, ale on mě chce vykopnout, takže si to musím pohlídat (směje se). Nebudu slavit, pokud ho vyrovnám, tak to zase ale nevnímám. Basketbal je kolektivní sport a osobní rovina jde stranou.“
Ve finále jste ale dokázal, že ještě nepatříte do starého železa, ne?
„A to řekl kdo, že patřím do starého železa? Já se tak necítím. Samozřejmě vím, že se konec blíží velmi rychle, věk nezastavím, ale mohu ho zpomalit. Až nebudu platným hráčem v Nymburce, nebo někde jinde, tak to pověsím na hřebík. Zatím ale cítím, že týmu mohu něco dát.“
Jak i vnímáte zprávy, že pan Jansta po letech šéfování z týmu odchází?
„Chci mu poděkovat. To, jak tenhle tým pozvedl a žil s ním, svědčí o tom, jak Nymburk šlape. Je škoda, že končí, ale doufám, že neskončí úplně a pořád se tu bude pohybovat a bude nám fandit. On je nedílnou součástí klubu. Většina úspěchů jde jednoznačně za ním. On se o to nejvíce zasloužil.“
Jak tedy bude vypadat i vaše léto? Chystáte se k reprezentaci a mistrovství Evropy?
„Já jdu do repre důchodu. V reprezentaci jsem několik let odehrál a pokračovat tam nebudu. Přemýšlel jsem o tom dlouho a trenér o tom ví od srpna. Zatím se z mého pohledu nic nezměnilo. Je to náročné rozhodnutí, ale je třeba přes léto regenerovat nejen fyzicky, ale i psychicky. Už nemohu být pořád v zápřahu. Chci trochu zvolnit a mít ještě nějaké síly na sezonu. Dávám tomu 99%, že už mě nic nezvyklá. Evropa je samozřejmě lákavá, ale já to nechci oddalovat.“
