Tento luxus není pro každého, ale díky němu poznáte, jak se cítí šampioni. Hvězdy cyklistické Tour de France jezdí na úžasných strojích. Kola obhájce triumfu Alberto Contadora, legendy Lance Armstronga i české jedničky Romana Kreuzigera jsou skvosty – cyklistické sporťáky. Však také stojí 200 tisíc korun, stejně jako dobré auto.
Když nejlepší cyklisté světa stoupají na horské vrcholky Tour de France, je to unikátní pohled, který vystihuje boj a dřinu. Ale také technologickou dokonalost. K přemáhání bolesti jim totiž pomáhají i špičková kola, jež úsilí na nejvyšší úrovni umí usnadnit.
Cena klenotů se pohybuje na hranici dvou set tisíc korun. Přitom váží pouze necelých sedm kilo (limit Mezinárodní cyklistické unie UCI je 6,8 kg), neboť jsou téměř celé z lehkého karbonu.
Silničky nejlepších světových cyklistů jsou stroje, jejichž výroba dá stejnou práci jako vývoj monopostu formuje 1 nebo raketoplánů. Vývojáři testují prototypy v aerodynamických tunelech a nashromážděná data přísně střeží. Sebemenší inovaci si pak nechávají patentovat.
Přitom na první pohled se stroje Contadora, Armstronga i Kreuzigera výrazně neliší od běžných kol pro amatéry za pár desítek tisíc, která rovněž umí být díky pěknému designu líbivá, a hlavně za mnohem nižší částku.
Enormní propast v kvalitě však tvoří desítky detailů. Ty vidíte až při podrobnějším průzkumu nebo nejlépe během projížďky. Pak objevíte maličkosti, které posouvají cyklistiku bez nadsázky do jiné dimenze.
„Kolo v této kategorii prostě jede. Do kopce, z kopce, po rovině, zkrátka takzvaně jde za nohama. Není to tak, že byste nemuseli šlapat, ale kolo jede tak lehce, že vás nutí ze sebe vymáčknout víc, než byste na obyčejném modelu byli schopni. Zároveň je to pohodlné a dovolí vám jet více na fyzickém limitu,“ popisuje technický specialista Jakub Truksa z firmy Bretton, která do Česka dováží značku Trek. Právě na té závodí Armstrong.
Tvrdý cílový dojezd je jen pro otrlé. • Foto EPA
Amatérský závodník může srovnávat. Kol má několik a na modelu sedminásobného vítěze Tour jménem Madone 6.9 najede ročně několik tisíc kilometrů.
„V zimě jezdím na vcelku kvalitním hliníkovém kole, a když z něj přejdu na to Lancovo, je to jako přesednout z běžného auta do Ferrari,“ říká Truksa.
„Skutečně. Například laik, který jen vyráží na výlety na horském nebo crossovém kole, si bude po krátkém svezení myslet, že je v rámu přídavný motor.“
Roman Kreuziger zdolává nepříjemné stoupání. • Foto ČTK/AP
Tyto pocity dávají všechny stroje nejlepších silničářů. Může za to velmi nízká váha kombinovaná s promyšlenou geometrií. Ta dělá z kola prostředník, který ideálně přenese sílu cyklistova šlápnutí na silnici.
„Zjednodušeně se výrobci snaží, aby byla váha kola co nejmenší a tuhost rámu co největší, což pak zajistí nejefektivnější přenos síly při šlapání. To je rozdíl oproti nižší třídě, kde může docházet při šlapání ke ztrátám síly v důsledku kroucení rámu. Efekt je pak menší,“ vysvětluje promo manažer společnosti Aspire Sports René Zeman, zástupce Cannondalu, na němž jezdí český lídr Kreuziger.
Stroj má označení Super Six a je nositelem několika inovací. „Například středové složení typu BB30 je věc, na kterou byl před dvěma roky po deseti letech uvolněn patent a hned ho přebrala konkurence, protože zajišťuje maximální přenos síly šlapání,“ dodává Zeman.
Každé kolo se však snaží mít něco výjimečného Ať už jde o ovladatelnost nebo pohodlí. „Důležitá je harmonie všech součástí které dělají kolo kolem,“ míní Pavel Štědrý, expert značky Specialized, která dodává model Tarmac SL3 šampionovi Contadorovi.
„Jde o rám, vidlici, kliky a zapletená kola. Pro optimální výkon jsou samozřejmě důležité detaily jako vhodně zvolené sedlo a optimální posed,“ doplňuje fyzioterapeut, jenž nastavuje cyklistům anatomický posed typu BG FIT a SBCU (Specialized Bicycle and Components University).
11. etapa Tour de France • Foto ČTK/AP
Klíč k výjimečnosti mají všechny stroje společný. Jmenuje se karbon. Právě tento materiál umí nejlépe sladit zmiňovanou nízkou váhu a vysokou tuhost. Zde se výrobci rozcházejí nejvýrazněji a každý sází na vlastní know-how.
Na výrobu rámů i komponentů se v současnosti používá asi 12 typů karbonu a klíčové je, v jakých úhlech a posloupnosti jsou na sebe naskládány jednotlivé vrstvy.
„Je to alchymie. Čím je karbon pevnější, tím jsou jeho vrstvy tenčí, což snižuje váhu, která je klíčem k úspěchu. V kopcích je i sto gramů obrovská zátěž. Na levnější kolo s podobnou tuhostí použijete více materiálu, což tvoří výrazný rozdíl ve váze,“ poukazuje Štědrý.
Určit, který model elitních cyklistů je nejlepší, lze velmi těžko. Špičkovým závodníkům jde o zvyk, protože se obvykle na vývoji modelů podílí a padnou jim na míru. Přesto není pochyb, že by je nejen během Tour de France uspokojilo i vybavení konkurence.
