Pro slovenskou cyklistiku je stejně významný jako Roman Kreuziger pro českou. Peter Velits je mladým klenotem, který jednou může na Tour de France atakovat nejvyšší mety.
Vždyť už nyní při své druhé účasti drží 21. místo se ztrátou necelých 11 minut na Alberta Contadora, včera byl navíc přes sto kilometrů v úniku. Během životního závodu mrzí závodníka stáje Milram jen to, že nejede v pelotonu s dvojčetem Martinem, jehož tým nenominoval.
Únik v alpské etapě není pro Velitse novinkou. Loni se zviditelnil sólovým útokem v královské etapě s cílem na Alpe d´Huez. Stejně jako včera sice nedosáhl na etapové vítězství, ale odvážnými akcemi si sjednává u soupeřů respekt.
Pomáhá mu i fígl jeho týmového šéfa, který mu dává na rám kola před každou etapou nálepku s rozpisem sprinterských a horských prémií.
Je tento fígl vaší specialitou?
„U nás v týmu to používají všichni, ale jinde to, myslím, nemají. Hodně to pomáhá při rozvržení sil.“
Stejně jako Kreuziger jedete svou druhou Tour. Užíváte si ji více než tu loňskou?
„Právě že asi ne, loni pro mě bylo všechno nové, tenhle rok už vím, jak všechno probíhá a jak funguje organizace, takže se mohu více soustředit na svůj výkon, abych ze sebe v každé etapě vydal to nejlepší.“
Stíháte během závodu registrovat show okolo trati?
„Určitě. Už loni jsem měl oči navrch hlavy a všechen ten mumraj jsem vnímal. Hlavně závěr Tour pod Eiffelovkou mě dostal. Letos rok je ta show ještě větší hlavně díky tomu, že je tu Armstrong. Už jsem ale věděl, o co půjde.“
Podél trati je spousta slovenských vlajek. Pomáhá vám to?
„Je to super pocit. Slováci jsou letos na kopcích hodně vidět. Jsem jediný Slovák v balíku a na každém kopci vidím alespoň tři vlajky. Je to výborný pocit.“
Dá se během etap komunikovat bez problémů s ostatními závodníky?
„Ano, mluvíme často, hlavně v momentech, kdy peloton nejede úplně na doraz. Sem tam prohodím slovo i s Romanem, ale možností moc není.“
Na Slovensku jste stejnou osobností jako on v Česku. Motivuje vás to k národnímu souboji?
„To ani ne. Vůbec. Roman je někde jinde. U profíků je o pár let déle než já, takže je lepší. Moje motivace je být na místech, kde je nyní on, ale jako souboj národů to neberu. On je lepší.“
Původně jste měl jet Tour s vaším dvojčetem Martinem, který také závodí za Milram, ale tým ho nakonec nenominoval. Není vám to líto?
„Samozřejmě ano. Oba jsme chtěli objet Tour spolu. Byla by to super podpora, ale proti rozhodnutí týmu nic dělat nemůžeme.“
O dvojčatech se říká, že jsou stejně naladěná. Je to i váš případ?
„V závodě to neplatí. Kondičně na tom stejně nejsme nikdy. Někdy jsem lepší já, někdy on, což je paradoxně výhoda nad soupeři, protože si pak pomáháme a slabší jede pro silnějšího. Teď tu sice nejsme spolu, ale v kontaktu jsme každý den. V úterý odjel na závody Okolo Saska.“
Jste zatím nejlépe hodnoceným jezdcem své stáje Milram a většinu závodu se pohybujete v čele pelotonu. Jedete v životní formě?
„Je to úplně super, zatím jsem nadmíru spokojený a nemůžu si na nic stěžovat. Pokud se udržím, kde jsem, bude to fantastické. Kdyby se cokoli stalo, nebudu to už po těchto výsledcích brát jako katastrofu. Už nyní si můžu říct, že jsem zajel velmi dobrou Tour.“
Když jste vyhrál šampionát do 23 let, byl jste hlavně rychlý. Změnil jste se tedy od té doby hodně?
„Klíčová byla loňská Tour, ta mi dala strašně moc. Proto je nyní můj výkon úplně jinde než loni (obsadil 58. místo – pozn. aut.). Tehdy jsem byl velmi opatrný a strašně jsem se bál, abych dokončil závod až do Paříže. Letos to beru úplně jinak. Každou etapu jedu tak, abych ztratil na špičku co nejméně. Proto jsem na tom tak dobře, ale na druhou stranu jsem oproti loňsku úplně mrtvý. Ale to jsou asi všichni.“
Když odmyslíme slovenského rodáka Jána Svoradu jezdícího za Česko, jste už nyní nejlepší cyklista své země na Tour. Jaké pro vás je, když ve 24 letech přepisujete historii?
„Moc se na to nezaměřuji, abych byl nejlepší Slovák. Snažím se být spíš nejlepší v pelotonu.“
