Když u televize sledovala přiznání Lance Armstronga, zakázala si Emma O'Reillyová plakat. „To by znamenalo, že vyhrál. Ale když řekl, že jsem patřila mezi lidi, které přejel a jimž dluží omluvu, napětí pod mou hrudí najednou zmizelo,“ popisovala cyklistova masérka a pomocnice ve stáji US Postal, jež proti němu vystupovala ještě v době největší slávy padlé sportovní ikony.
O'Reillyová promluvila v roce 2004 pro Sunday Times a knihu Tajemství Lance Armstronga. O tom, jak Armstrongovi make-upem maskovala před tiskovkou na Tour de France 1999 stopy po vpichách na pažích.
O tom, jak jeho stáj zakryla zpětně datovanou terapeutickou výjimkou nález kortizonu. O tom, jak ji Armstrong požádal, aby mu jednou ze Španělska převezla do Francie lahvičku s léky, a jak trčela ve frontě na hranicích.
„Přemýšlela jsem, komu bych volala, kdyby mě chytli a umožnili mi jediný telefonát. Zestárla jsem tehdy o deset let,“ vzpomínala nyní v rozhovoru pro Sunday People.
„Nelíbila se mi ta dopingová kultura. Nechtěla jsem v ní být zapojená. Zakázané látky se užívaly všude, kódové slovo bylo regenerace. Věděla jsem, že se nemám ptát, když v hotelových pokojích byly sundané obrázky, protože závodníci používali háčky na zavěšení sáčků s látkami pro nitrožilní užití.“
Zveřejnit svůj příběh se rozhodla po smrti Marka Pantaniho. „Nešlo o Lance. Nechtěla jsem vidět umírat někoho dalšího.“ Výsledkem bylo, že ji Armstrong na tiskovce nazval alkoholičkou a prostitutkou. „Byla jsem šokovaná a vzteklá.“ Pak přišla ještě žaloba na milion liber proti ní a vydavatelství. Případ se táhnul dva a půl roku, než skončil.
„Trpěla jsem, ale jsem ráda, že pravda je konečně venku a já můžu být sama sebou,“ řekla O'Reillyová.
Příběh vyprávěla kvůli mladým následovníkům
„Když mě nazval alkoholičkou a prostitutkou, byla jsem zdevastovaná a hodně raněná. To jsou ta nejhorší slova, jakými můžete ženu počastovat. Použil takovou urážku, aby mě zdiskreditoval. Věděl, že nejsem promiskuitní. Věděl, že tyhle rány zasáhnou přímo a bolí, proto to udělal. Bála jsem se, že lidé budou věřit tomu, co říká.“
S Armstrongem by ráda mluvila z očí do očí. „Chtěla bych mu vysvětlit, proč jsem vyprávěla svůj příběh. Nešlo o něj, ale o mladé, které nutili užívat doping. Lance zastrašoval lidi. U Oprah říkal, že nikdy nenutil týmové kolegy brát zakázané látky. Houby. Možná to nebyl příkaz, ale tlak tam byl.“
Nyní se O'Reillyová sice věnuje fyzioterapii, ale má za sebou hodně těžké roky. Proto zvažuje, zda na Armstronga nepodá žalobu.
„K žádné ženě a o žádné ženě by se nemělo mluvit tak, jak to udělal on. Ale taky cítím, že jednou z možností, kterou musím zvážit, je nechat to být a žít si svůj život,“ citoval ji list Telegraph.
„Právo tady v Anglii chrání lidi, jako je Lance, a ne ty, kteří říkají pravdu. O tom by se mělo mluvit. Ale taky trochu přemýšlím o soucitu. Vždycky můžete lidem odpustit, ale nemusíte nutně zapomenout. Možná mu dám šanci ukázat opravdovou lítost.“
