Po náročné zimní sezoně si konečně odpočinula. Sbalila věci, odletěla do Dubaje, kde si ve volném čase maximálně zaběhala a je zpět plná síly. A s vůlí zapojit se do letní sezony na silničním kole, na němž by se ráda i kvalifikovala na OH do Ria. „Bude to ale těžké,“ ví Martina Sáblíková. Jeden ze svých tréninků možná plánuje i na závodech Kola pro život, které startuje příští týden.
Takže vyzkoušíte nejenom silniční, ale i horské kolo?
„Zatím to mám v plánu, uvidíme, jak to bude vypadat s plánem, který postaví Petr na začátku května. Buď pojedu, nebo se tam ukážu. Chtěla bych podpořit ty lidi, kteří tam jedou. Pro malé i ty starší je potřeba, aby se lidé hýbali, a ten sport na nějaké úrovni provozovali.“
Jakých závodů se tedy zúčastníte?
„To nevím, jaké budu mít soustředění. Nechci slibovat něco, kde nebudu.“
Stelvio vás láká?
„Už se na něj moc těším. Začátkem května nás čeká první soustředění a v červnu tam pojedeme, takže musím do té doby mít najeto tak dva až tři tisíce kilometrů. Uvidíme, jestli se to podaří. Mluvím o jízdě na kole, ale jak budeme do toho běhat a jezdit na kolečkových bruslích, možná toho bude míň, ale bude hlavně potřeba polykat zátěž.“
Rovinky pro vás moc nejsou?
„To ne, to by pro mě byla odpočinková jízda. Když se musí jet tempo, tak je to sice o něčem jiném, ale vzhledem k tomu, že jsem vyrostla v kopcích na Vysočině, tak ty kopce pro mě mají prioritu.“
Martina Sáblíková horská blecha?
„Ano, nejraději bych jezdila jen nahoru dolů.“
Jak to tedy vypadá s olympijským snem na kole?
„Musím mít ještě něco naběháno, bez běhu bych nemohla existovat. To je můj odpočinkový sport, zmizím do lesa a nikdo mě nevidí. A co se týče kolečkových bruslí tak něco navíc musím také dělat. Zabírají se tam podobné svaly na kole, takže techniku vnímat na bruslení.“
Myšlenka na Rio vás neopouští?
„Je tam, ale musím se prvně kvalifikovat. U nás ani ve světě to nebude jednoduché. Uvidíme.“
