O první dvacítce celkového pořadí mluvil český cyklista Jan Hirt před startem Gira d'Italia jako o území, ve kterém by se při svém debutu na Grand Tour rád pohyboval. Na začátku druhé poloviny závodu je na 22. příčce se ztrátou čtyř a půl minuty na druhou desítku. Rád by se ale víc prosazoval v jednotlivých etapách, na kterých jeho týmu CCC Polkowice záleží víc, a dostal se do úniku.
První pokus o rozhovor s Janem Hirtem (26) po středeční 11. etapě Gira d'Italia, vedoucí z Florencie do Bagna di Romagna, nevyšel – cyklista byl na masáži. Při druhém o půl hodiny později si v jednom bodě pořádně zívnul. Únava se v polovině první ze tří Grand Tour sezony začíná střádat.
V kontrastu s tím jdou nahoru Hirtovy výkony v italských kopcích. Prvním týdnem se protrápil, nebylo to ono. Od toho druhého se rozjíždí. V jedné z etap dojel do cíle ve skupině s Adamem Yatesem, v jiné s Geraintem Thomasem, oběma velkými esy.
Jak je na prvním Giru v kariéře?
„Musím říct na rovinu, že jsem doufal v lepší průběh. Aspoň že teď se to zlepšuje. Pořád mám ale rezervy, jsou tam i nějaké chyby, jako třeba ve středu, když jsem mohl být v lepší skupině, možná i v úniku, ale nebyl jsem tam. U nás v týmu je to tak, že celkové pořadí pro nás nehraje až takovou roli, tým chce hlavně zkoušet jednotlivé etapy, s tím, že pořadí jak vyplyne, tak vyplyne. Vyšla k tomu i zpráva, že bychom mohli mít jezdce do dvacítky i bez nějakého speciálního zaměření, že to tak může dopadnout. To je pořád otevřené.“
Výsledky mluví o tom, že se slušně rozjíždíte. První těžká etapa na Etnu vám nevyšla, další dvě horské už ano. Cítíte to tak?
„Etna mi vyloženě nesedla, to je pravda. Nevím, co se stalo, ale byl jsem opravdu špatný. Cítím se líp, lidi tady začínají být unavenější, to se projevuje. Únava je větší, než byla v prvním týdnu.“
Hrála roli nervozita z první Grand Tour?
„To si nemyslím. Rád bych věděl příčinu… ale nevím.“
Nahoře na Etně jste si povzdechl, že osmdesát kilometrů do cíle jste se už jen trápil. Co se dělo?
„Na začátku etapy jsem cítil dobře, ale po nějaké polovině závodu jsem se začal cítit strašně špatně, už to bylo trápení. Říkal jsem si, jestli se na to nemám vykašlat a dojet si v klidu, nebo bojovat. To bylo už i o hlavě.“
Výjezd na Blockhaus o pět dnů později měl být ještě tvrdí, vám se ale povedl o dost lépe.
„Taky to nebyl nějaký extra výkon, ale oproti Etně to bylo mnohem lepší. To zas jako jo.“
Zároveň tu etapu poznamenal velký pád favoritů, jimž stála v cestě policejní motorka. Kde jste byl v ten moment vy?
„Lehlo to na levé straně silnice, já jsem byl na pravé straně. Dost jsem přibrzdil, ale nemusel jsem dát nohu na zem, jenom se ta skupina natáhla a bylo potřeba si do ní dospurtovat zpátky. V pádu jsem ale nebyl.“
Když se na incident, který výrazně ovlivnil pořadí Gira, podíváte zpětně, věříte, že hlavní vina je na řidiči motorky?
„Nějak jsem to nezkoumal. To je složité. Motorky tam jsou potřeba, ale občas se to taky pokazí. Není dobré, když se motorky pletou v závěrečných kilometrech, kdy je boj o pozici největší, to dobré určitě není. Ale jinak nevím. Asi zastavil na blbém místě.“
Nezachytil jste pak vůli týmů neutralizovat etapu, dorovnat jednotlivé časy?
„Nic takového jsem neslyšel. Nemyslím si.“
Dojížděl jste do cíle s někým z popadaných favoritů?
„S Adamem Yatesem.“
| 4. etapa | 44. místo (+4:57) |
| 9. etapa | 26. místo (+4:39) |
| 11. etapa | 31. místo (+2:25) |
Ten byl prý hodně naštvaný. Aspoň podle svého týmu.
„My jsme se viděli až ke konci kopce, tam už byl asi vychladnutý. Nic nepředváděl.“
Ve středu jste zase dojížděl s Geraintem Thomasem z týmu Sky. Ten chtěl jet o vítězství na Giru, po pádu je to skoro vyloučené. Jak na vás působil?
„Nevypadá tak, že by na něm byly viditelné extra velké zdravotní problémy, ale může být zlomený v hlavě. Tohle se pak spíš podepíše na jeho výkonech než přímé důsledky pádu.“
Pro vás osobně co obnáší umístění za první dvacítkou? Dostanete ještě šanci naskočit do úniku, umístit se v etapě, nebo už vás silnější jezdci nenechají?
„Určitě by mě nechali ujet. (rozhodně) Ve středu odjeli i lidi, kteří byli mnohem blíž prvním příčkám než já. Odjel Andrey Amador, který byl kolem desítky. (Amador byl průběžně osmý, pozn. red.) V tom by problém nebyl.“
V čem je?
„O štěstí to rozhodně není, protože jsem to ještě vyloženě ani nezkusil, že bych řekl, že jdu do úniku. „Třeba ve středu jsem si uvědomoval, že pokud bych se do úniku dostal, že by to mohlo být dobré a únik by mohl dojet až do cíle. V kopci se však jelo tak rychle, že když tam najedete vzadu ve skupině, tak se vám už blbě nastupuje. Kdybych byl ve skupině v popředí, zkusil bych to. Ale tam jsem nebyl, a to pak musíte mít o hodně lepší nohy než ostatní, abyste se dopředu prokousal.“
Jak se jelo pod taktovkou Movistaru, který se snažil utahat ostatní, aby mohl Nairo Quintana zase zabojovat o první místo?
„Začátek byl hodně těžký, tam se peloton brzo nadělil. Vepředu byl únik, nás zůstalo maximálně třicet lidí za nimi, pak byli potrhaní ostatní, a to zkraje po startu. Pro hodně lidí to bylo těžké, od patnáctého kilometru už se nepodívali do balíku. Osobně jsem se cítil už líp. Bylo to náročné, nahoru dolů, a taky mi vyhovuje, když se peloton nadělí do menších skupin.“
Už jste si během bezmála dvou týdnů najel na svoji rutinu na Grand Tour?
„Rutina mi přijde stejná jako na každém jiném závodě.“
I když se Giro začíná už natahovat?
„Rozdíl je ten, že my (tým CCC Polkowice) nemáme tak jak ostatní týmy svého kuchaře, takže jíme pořád stejné snídaně, pořád cereálie. Tohle je možná už dlouhé, než to, že byste musel zase na kolo. Netěšíte se tolik na snídani, každé ráno máte to samé.“
Takže chodíte jíst po restauracích?
„To ne, jíme na hotelu, kde bydlíme. Normálně jíme hotelové jídlo. Ostatní týmy jí na hotelu a k tomu mají připravené vlastní věci od kuchařů. My máme hotel plus něco, co nakoupí maséři. A to je v rámci věcí müsli.“
To asi není ideální pro cyklistu, nebo to stačí?
(pokrčí rameny) „Jsme menší tým. Holt máme jiné podmínky než větší týmy.“
Pocítíte to i na silnici? Tam jsou prý větší týmy na ty malé někdy trochu autoritativní.
„Jde o to, že poziční boj je pro nás těžší. Že se na nás koukají, co tam děláme, když se cpeme dopředu. A když někoho předjedeme, tak že nás hned přelezou zase zpátky. A tak. Určitě je pro nás mnohem těžší závodit s naším oranžovým dresem, než kdybychom měli dres Movistaru nebo Sky.“
Máte už představu, jaké pro vás budou ve třetím týdnu rozhodující boje v horách?
„To se pro nás říká těžko. Nejsme tým s motorem, jaký má Quintana, abybychom věděli najisto, že budeme v horách útočit. U nás to půjde podle toho, jak se budeme cítit, na co se zmůžeme. Já se cítím čím dál líp, ale je to neznámá. Nemůžu nic slíbit, potvrdit. Je to spíš, co si přeju.“
Chápu. Jdete do neznáma.
„Třetí týden na Giru je na papíře těžký. Každý den strašně těžké hory, těžko se něco předpokládat. Můžou ztratit i ti nejlepší, natož my, kteří mezi ně vůbec nepatříme.“
Dva dny, čtvrtek a pátek, se jede po rovině. Naberete síly?
„Rozhodně tyhle etapy nejsou nějak odpočinkové, že by do nich člověk šel s tím, že pošetří síly, a pak bude čerstvý. Zatím tady nebyla etapa, která by byla vyloženě rovná, vždycky to bylo aspoň trochu zvlněné. Je to dost nepříjemné. Pak, i když je etapa trochu rovnější, tak je zas hrozně dlouhá a jede se ostře, protože sprinterské týmy nechtějí nechávat dojet do cíle úniky. Pro ně jsou to jedny z mála šancí, jak vyhrát etapu, kterých tady pro sprintery moc není. Zatím tam nebyl den na regeneraci.“
Související články
