Předloni chtěl přežít. Loni toužil být lepší než poprvé. A letos se rozhodl vyhrát. Plán bikera Ondřeje Fojtíka vyšel dokonale. Na konci října se stal prvním českým cyklistou, který zvítězil v extrémním závodě Crocodile Trophy.
Crocodile Tropky se výstižně přezdívá „Tour de France v buši“.
Ještě nyní vykašlává z plic prach, tělo se vzpamatovává z veder až 55 stupňů i následné horečky. Drsná daň za 10 etap v australské divočině, které vedly ke splnění snu. „Vždy, když dojedu do cíle, říkám si, že už se tam za nic na světě nevrátím,“ říká 31letý člen týmu VIG Racing, jemuž dělali na cestě za triumfem společnost i jedovatí hadi, pavouci a krokodýli.
| Crocodile Trophy 2008 |
| - extrémní závod na horských kolech - v 90. letech ho chtěla pro vysokou náročnost zakázat cyklistická unie - délka 1200 km, převýšení 12 000 m - nejdelší etapa 148 km - stupně vítězů obsadili Češi, za Ondřejem Fojtíkem dojel druhý Martin Horák a třetí Tomáš Trunschka |
„Měl jsem a mám radost. Velkou. Znamená to pro mě splněný sen. Tělo si ale v cíli řeklo dost. Po závodě jsem byl nemocný a vyčerpaný. Měl jsem čtyřicítky horečky, ještě nyní se cítím unavený. Fyzicky i psychicky. V závodě bylo vše bez problémů, ale pak se to zlomilo.“
Vykašláváte ještě prach?
„Ano a ještě pár týdnů určitě budu, to je normální.“
Takže je pravda, že Crocodile Trophy je vrchol cyklistického extrému?
„Už to sice není boj o holé přežití jako v začátcích, kdy závod chtěla zakázat cyklistická unie, ale stále je to zkouška, co vše člověk vydrží. Závodu se zúčastňují čím dál tím lepší lidé, nejsou sice tolik známí, ale byl tam třeba Belgičan Nicolas Vermeulen, který byl třetí na Světovém poháru bikerů.“
Jak to vypadá na trati?
„Každý den se jedou dlouhé etapy. V jednom kuse je vedro, celých deset dní čtyřicítky teploty. Před sluncem nechrání při odpočinku ani stan. Člověk musí vypít aspoň osm litrů vody denně. Za celou dobu nepotkáte stín. Všude je pořád prach. Nejsou to zkrátka jen soupeři, co proti vám stojí. Pak jde o to nezabalit to a rvát se.“
Potkal jste se s krokodýly, po nichž je závod pojmenován?
„Viděli jsme je, ale ne během závodu. Ani když jsme se po etapách koupali v řece, nebyli tam. Jsou to prý plachá zvířata. Domorodci si sice ťukali na čelo, ale my se v tu chvíli potřebovali umýt. Často jsme jeli ve společnosti hadů. I těch nejjedovatějších na světě, dvoumetrových Taipanů. Stále jsme si museli kontrolovat věci, aby nás nepřekvapil had nebo pavouk třeba v botě.
| Ondřej Fojtík |
| Věk: 31 let Výška/váha: 183 cm/78 kg Tým: Toyota Dolák, VIG Racing Největší úspěchy: vítěz Crocodile Trophy (2008), 2. místo Crocodile Trophy (2007, 2004), vítěz série Kolo pro život (2007). |
V Austrálii jste závodil už potřetí. Po dvou druhých místech jste byl nejlepší. Díky čemu?
„Koncentroval jsem se a udělal pro úspěch vše. Tělo si muselo zvyknout na drsný režim. Vyhrál jsem díky tomu, že jsem byl nejsilnější. Vymezil jsem si závod jako hlavní cíl. Věděl jsem, že nemohu vyhrát bez speciální přípravy. Vedle toho pro mě byla důležitá i podpora týmu ViG Racing. Hlavně od spolujezdců Ivana Rybaříka a Tomáše Trunschky.“
V minulých letech jste jezdil do Austrálie sám a musel se o sebe stále starat. Byla podpora týmu hlavním důvodem vašeho triumfu?
„Sám jednotlivec to má velmi těžké. Tým byl velmi důležitý. Měl jsem maséra, mechanika i bufet. Jen jsem závodil. Už to nebylo jako loni, kdy jsem si myl po etapách kolo, masíroval si nohy a stavěl stan.“
Šlo pro vás více o závod nebo o dobrodružství?
„Určitě o závod. Když jsem jel poprvé, chtěl jsem hlavně dojet do cíle, ale teď jsem tam jel vyhrát. Měl jsem výhodu, že jsem trať znal z loňska. Fyzickou krizi jsem díky tomu neměl. Spíš psychicky to bylo náročné. Od druhého dne jsem bránil dres lídra a musel jsem zachytávat všechny úniky. Byla to super jízda, etapy jsme jezdili o dvacet minut rychleji než loni. Hodně se závodilo, průměrná rychlost byla třicet kilometrů v hodině.“
Druhé místo by vás za daných okolností zklamalo?
„Ano. Ještě v předposlední etapě jsme byli tři těsně za sebou. A náš tým věděl, že kdyby se před nás dostal Belgičan Nicolas Vermeulen, který tam byl sám, byla by to ostuda. Ta etapa byla královská i díky dvacetiprocentnímu stoupání a já jí vyhrál. Tím jsem si potvrdil, že jsem byl opravdu nejlépe připraven.“
Jak prestižní je titul z Crocodile Trophy v širším cyklistickém měřítku, když je prémie za vítězství v přepočtu jen 20 tisíc korun?
„Řadí se to k významným outdoorovým akcím, dá se to prodat jako sportovní úspěch, ale samozřejmě Světový pohár nebo mistrovství světa má větší zvuk. Pro mě to znamená, že až pojedu na Salzkammergut, což je dvousetkilometrový maraton v Rakousku, který bych moc rád vyhrál, tak tam třeba od pořadatelů dostanu startovné nebo peníze na naftu.“
