Když tým amerických fotbalistů Steelers Ostrava před dvaceti lety vybojoval v bitvě s pražskými Pantery mistrovský titul, byl na hřišti. Při dnešním Czech Bowlu (19 hodin) bude Martin Wasserbauer, namakaný zedník s vizáží wrestlingového zápasníka, na hřišti znovu. Že už mu bude padesát? No a co. Do ostrých střetů chodí stejně razantně a nekompromisně jako ve finále 1997. „Asi jsem pil víc mlíka a mám tvrdší kosti.“
Kašli na to, jsi starý a my už budeme hrát s mladšími. Přesně tuhle větu slyšel Martin Wasserbauer od svého trenéra v Havířově před jedenácti lety. Teď by mu mohl poslat lístek na Czech Bowl - finále ligy amerického fotbalu. Ostravští Steelers se v něm na hřišti Viktorie Žižkov postaví Prague Black Panthers.
Tedy proti nástupcům klubu, jaký se jim podařilo porazit před dvaceti lety. A devětačtyřicetiletý Wasserbauer, který stál u základů amerického fotbalu v Ostravě, bude znovu u toho. Stejně jako další pamětník a matador - o pět let mladší Walter Harazim. Třetí z přímých pamětníků - Jiří Šimkovič, už je trenérem ostravské obrany.
Wasserbauer se k americkému fotbalu dokázal vrátit. Když se v Ostravě dával v roce 2010 znovu dohromady nový tým Steelers, zazvonil mu telefon. S prosbou. „Ty jsi ještě nedávno hrál, nemáš nějaké věci? Nepůjčil bys nám je?“ Wasserbauer reagoval okamžitě: „Kluci, na tenhle telefon jsem čekal tak dlouho! Půjčím vám výstroj, ale musíte si ji vzít i se mnou. A už jsem v tom jel znovu.“
VIDEO: Reportáž o semifinále Steeleres Ostrava v čase 1.-11:31 minut
V defenzivní formaci patří Wasserbauer stále ke klíčovým borcům Steelers. I v semifinále proti Prague Lions předvedl několik parádních zákroků. „Drží mě mladí kluci kolem,“ popisuje zkušený veterán. „Jasně, je to makačka, ale já sportuju od mládí. Plaval jsem, hrál házenou. A taky už mám nějaké zkušenosti a vím, jak do střetů jít. Ne tak bezhlavě, jako mladí kluci.“
Fyzickou kondici navíc nabírá prakticky pořád. Pracuje jako zedník, od šesti do pěti na šichtě tvrdě maká. A po práci? Ještě si přidá. „Mám dobrého šéfa, vlastní posilovnu a pouští mě tam skoro zadarmo,“ usmívá se. „Sice od ní nemám klíče, abych tam chodil trénovat po nocích jako Jarda Jágr, ale i tak mi to hodně pomáhá. Posilovnu mám třikrát týdně a dvakrát týdně týmový trénink. Musím se udržovat, jinak bych to nedal.“
Kondici si hlídal i během čtyřletého období, kdy se americkému fotbalu věnovat nemohl. „To jsem hrál pro změnu u nás v Šilheřovicích fotbal za béčko,“ popisuje. „Samozřejmě jsem měl trochu obavu, abych při bránění nějak neujel, ale žlutou jsem měl za celou dobu snad jen jednu.“
Není divu, Wasserbauer budil respekt. Urostlý chlap, dlouhé vlasy, podkovu z vousů jak Hulk Hogan v nejlepších letech. Protihráči se mu sami vyhýbali. „Dávali si pozor,“ přitakává. „Někam jsme přijeli a hned jsem slyšel - bacha, to je ten americký fotbalista. Takže kolem bylo docela volno...“
Za Steelers už si stačil zahrát i se synem. Přestože se Matěj narodil až rok poté, co táta v roce 1997 vybojoval titul. V obraně hrávali vedle sebe. „Jsme podobné typy, jen je trochu rychlejší,“ říká s úsměvem táta. „Zahrát si s klukem, to bylo maximální! Velká radost. Hráli jsme vedle sebe dvě sezony, nádhera. Škoda, že letos v áčku není. Kvůli práci se tak často nedostane na trénink. A když netrénuješ, nehraješ.“
Pro finále je favorit jasný - Black Panthers. „Favoritem byli i před dvaceti lety,“ nedělá si hlavu Wasserbauer. „Jsme outsideři, nemáme co ztratit. Oni obhajují, my můžeme překvapit - sami sebe i národ. Letos jsme s Pantery prohráli a remizovali... Takže, co nám teď do sbírky chybí?“