Triumf po šesti letech. Zelinková je znovu českou mistryní

Co pro vás čerstvý titul šampionky znamená?
„V jakémkoliv sportu má velkou hodnotu, je to významný závod jednou za rok a titul už vám nikdo nevezme. Pro mě znamená hodně, stejně jako pro majitelku koně a celý tým, moc si ho vážím.“

V čem se liší od vašeho prvního triumfu v roce 2011?
„Tehdy byl titul překvapením, bylo to s koněm Luka´s Ninja, od kterého to nikdo neočekával. Letos už ho ode mě pár lidí čekalo, a přestože jsem se snažila si tlak nepřipouštět, určitá míra zodpovědnosti tam byla. A není úplně jednoduché nastupovat s nějakými závazky. Proto to bylo nyní o něco těžší, ale radost je stejná, moc jsem si užila oba tituly.“

Jaký to pro vás byl letos vlastně závod?
„Kleiner Lord byl v Martinicích poprvé, ale od úvodního dne se cítil velmi dobře, což mi pomohlo v tom, že jsem mu opravdu věřila. A i když jel do finálového kola, zůstal uvolněný, klidný, viděla jsem, že je úplně soustředěný. Takže se mi jelo v uvozovkách lehčeji.“

Proč jste mu dala přednost před Calerim nebo Evitou-R, jež většinou sedláte na velkých mezinárodních soutěžích?
„Lord není nezkušený, už dva roky jezdí s Calerim po velkých závodech, ale je fakt, že zůstává trochu v jeho stínu. Vždycky mu pomáhá v kvalifikacích a startuje v menších soutěžích, proto není tak známý, ovšem zkušeností má hodně. Proto jsem si ho vybrala a věřila mu, že ta tři kola zvládne.“

Říkala jste, že v Martinicích závodil poprvé. Nebyl to přece jen risk, nasadit ho do mistrovství ČR?
„On už toho objezdil po světě opravdu spoustu, proto jsem věděla, že prostředí nebere až tak vážně, většinou se cítí všude fajn. To právě třeba Caleri je na prostředí citlivější.“

Jeden vrchol sezony máte úspěšně za sebou, dalším bude na konci srpna mistrovství Evropy. S jakým cílem do Švédska zamíříte?
„Rádi bychom se dostali do finále jak v soutěži družstev, tak mezi jednotlivci. Je to velký cíl, velký sen, ale kdo nevěří, nevyhraje. Takže budu doufat, a udělám maximum pro to, aby to vyšlo.“