Finále ne. Finále ano! Tak přece jen ne… Pořádný nápor na nervy zažíval při mistrovství Evropy v parkuru Ondřej Zvára. Českému jezdci nakonec historický postup unikl o jediné místo…
Všechno přitom vypadalo na kolbišti v Göteborgu nadějně. Dvě kola zvládl Zvára v sedle Cento Lana skvěle a s přehledem figuroval mezi padesáti jezdci, kteří prošli do třetího kola. Polovině nejlepších se v něm měla otevřít brána do finále. Jenže Zvárovi nepřály okolnosti…
„Kolem tréninkové plochy, kde jsme se připravovali na třetí kolo, začala jezdit spřežení (jejich šampionát se konal ve stejném areálu jako parkury – pozn. red.), a hřebci tyto věci strašně moc řeší. Jejich pozornost a nálada se rychle mění a na takto velkých soutěžích prostě hraje roli každá maličkost,“ vypráví Zvára, kterak došlo k narušení koncentrace jeho čtyřnohého parťáka. „Nepovedlo se mi Cento Lana udržet v takové pohodě jako v předchozích dnech a podle toho také vypadal výsledek. Cento se nevěnoval parkuru tak dobře a měli jsme tři chyby.“
Následoval sešup pořadím. Sbohem, vysněné finále… Anebo ne? Ráno před vyvrcholením soutěže se česká výprava dozvěděla: Vzhledem k tomu, že se několik jezdců odhlásilo, jste se do elitní pětadvacítky těsně vešli!
Nadšení však záhy vystřídalo zklamání. Jeden ze závodníků si ve stanovené lhůtě odhlášení rozmyslel a přece jen se rozhodl startovat. Zvára byl rázem opět mimo hru.
O jediné místo. Jako první „pod čarou“…
„Byl jsem docela nervózní, jak to dopadne,“ přiznává Zvára. Do finále se moc chtěl podívat. Podařilo by se mu to jako prvnímu českému jezdci. „Byl to můj velký sen, když jsem na šampionát odjížděl,“ prozrazuje.
„Když jsem se po chybách ve třetím kole propadl pořadím, byl jsem srovnaný s tím, že ve finále nepojedu. Když to druhý den ráno vypadalo, že se v něm přece jen objevím, byl to příjemný šok, ovšem pořád se mi tomu nechtělo věřit. A přesně tak to také skončilo. Mrzí mě to, ale stejně bych se do finále dostal poněkud krkolomným způsobem. Takže to dopadlo naprosto fér,“ uznává sportovně.
Celkově hodnotí vystoupení pozitivně. „Postupem času jsem s výsledkem moc spokojený, protože se nám každým šampionátem daří posouvat o pár míst dopředu,“ uvažuje Zvára, sám však dobře ví, že to ve Švédsku mohlo být i lepší. „Věřím tomu, že mít trošku víc štěstí a zkušeností, mohli jsme ve finále být i bez odhlašování koní. Nebylo to nedosažitelné, ale bohužel se to nepovedlo.“
Právě zkušenosti považuje za svůj klíčový handicap. „Účast na špičkových mezinárodních závodech na úrovni šampionátů je již i velmi finančně náročná, takže není možné objíždět takové závody každý víkend. Zkušenosti se pak sbírají mnohem hůř, takový parkur, jako byl ve třetím kole na mistrovství Evropy, nepotkám za celou sezonu. Pak se jede samozřejmě hůř, než když někdo jezdí podobné ob týden nebo alespoň jednou za měsíc,“ říká Zvára a doufá, že příště už mu finálová účast neunikne.
