Dvě bronzové medaile, jednu „bramborovou“ a k tomu účastnické místo na olympiádě. Pořádnou sbírku úspěchů si z mistrovství světa ve střelbě přivezla Lenka Marušková, majitelka olympijského stříbra z Atén 2004.
K medaili ze sportovní pistole jí pak gratulovala také oštěpařská světová rekordmanka Barbora Špotáková. „Napsala mi, že ji následuji a jsem také bronzová jako ona na mistrovství Evropy. Moc mě tím potěšila,“ uvedl Marušková pro www.sport-invest.cz.
Střelkyně byla nejúsúěšnější členko výpravy mezi dospělými, ačkoli ji před šampionátem trápil zánět spojivek. „Ve finále jsem chvílemi trefovala jen černý flek, který jsem viděla.“
Přesto nebyla na cestě do Mnichova nervózní. „Poprvé jsme jeli na tak velkou akci společně s manželem a nyní i osobním trenérem Davidem. Cestou jsem mu dokonce říkala, že si vůbec nepřipadám, že bych jela na mistrovství světa, ale spíš někam na výlet,“ líčila Marušková.
Čekal ji našlapaný program, ve kterém se dvě disciplíny musely místo obvyklých pěti dnů vejít do dvou. „Takhle našlapaný program jsem snad ještě nezažila. Když se na to dívám s odstupem, mělo to výhodu v tom, že jsem neměla mezi závody čas přemýšlet o zbytečnostech.“
Ačkoli obvykle jí nervozita svírá žaludek, tentokrát Marušková měla před závody hlad. Ve vzduchovce si ale nervy stejně prožila, o její účasti ve finále rozhodoval rozstřel. „Přála jsem si ho zkusit, ale zrovna na mistrovství světa to být nemuselo. Je to dobrá zkušenost, ale také bere psychické a fyzické síly, které mohou ve finále chybět.“
V tom ji od medaile dělil jen maličký kousek, přesto ji čtvrté místo ani tolik netrápilo, hlavně chtěla získat místo na olympiádu v Londýně 2012. „Jsem vděčná za tu vystřílenou olympiádu. Takže ta bramborová medaile mě opravdu vůbec nemrzela. Zažila jsem jich už víc, ale tahle byla vlastně nejmilejší, brala jsem ji jako dárek, kterým je ta pomyslná letenka do Londýna.“
Po závodě ani neměla čas na trénink své druhé disciplíny, tuhle dobu strávila na dopingové kontrole. „Zbytek dne se snažím užít. Hlavně oči si musí odpočinout. Nečtu, nedívám se na televizi, ani do počítače. Manžel mi předčítá z knížky, já se odreaguji a pěkně usnu.“
Ráno pak trenéra znovu překvapila tím, že neodmítala jídlo. „Před sportovní pistolí jsem si dopřála bohatou snídani, až se manžel divil, co se do mne vejde, ale zase to bral jako dobré znamení.“ Kávu ovšem nemůže. „To by bylo špatně. Zvyšuje tlak. Nesmím nic, co zvyšuje tepovou frekvenci. Ale zase to nemůže být nic tlumivého, abych znovu neusnula.“
Naladěná byla dobře, dobyla bronz s týmem i v individuální závodě, od zlata ji dělily jen dvě desetiny bodu. A pak se odměnila. „Za deset let závodění, co do Mnichova jezdím, jsem se nikdy nepodívala do historického centra a
Olympijského parku, kde se konala olympiáda před devětadvaceti roky. Letos se mi to splnilo.“
