Komu se stýská po Josefu Váňovi na startu Velké pardubické, může ještě snít. Už letos byla jeho účast blízko a v příštích letech se to může stát znovu. Překážkových jezdců v Česku totiž není dostatek a při velkém počtu koní mají majitelé problém si z nabídky vybrat.
Byla to nouzová akce, ještě pár týdnů před startem letošní Velké pardubické ale vůbec nebylo vyloučeno, že se dvaašedesátiletý Josef Váňa opět objeví v sedle Hipo Japa.
„Těžko seženu takového šoféra, který by byl schopen takového koně odjet. Bude s tím určitě problém,“ hlásil Váňa ustaraně ve chvíli, kdy řešil náhradu za svého zraněného stájového jezdce Jana Kratochvíla. „Předpokládám, že bude plné pole plus dva Francouzi, a když se podíváte do statistik překážkových žokejů, najděte jich tam třiadvacet, kteří můžou jít Velkou pardubickou.“
Letos nakonec bude na startu dvaadvacet koní s patnácti českými žokeji v sedle. Váňa uznal, že nemá dost kondice a do uprázdněného sedla Hipo Japea našel Petra Tůmu. Problém ale zůstává, jezdců schopných absolvovat Velkou pardubickou je málo.
„Největší problém v žokejském řemesle je, že když já jsem měl třicet let, byl jsem 171 centimetrů vysoký chlap a skoro jsem se nebál. Skoro všechny bych přepral. Dnes jsou všichni o dvě hlavy větší než já,“ říká Váňa.
S rostoucí průměrnou výškou populace souvisí váhové limity, které musí jezdci dodržovat. Na rovinách musí žokejové vážit maximálně 57 kilogramů. Na překážkách je sice limit výš, zase ale hrozí větší riziko pádů.
„Je to hrozně těžké řemeslo,“ říká Jiří Charvát, prezident Jocsuper key Clubu. „Rovinoví jezdci musí ujezdit 57 kilo a to je těžké. Překážky jsou velmi nebezpečné. Jediná cesta pochopitelně je, že bude dostihové prostředí stabilně růst, aby to byla perspektivní záruka, že je člověk schopen se uživit.“
Kromě finančního zajištění, které by vyvážilo riziko vážných zranění, je další cestou posunutí váhových limitů.
„Náš Pepča má 181 centimetrů, Bartoš má 182 centimetrů a musí jezdit šedesát pět kilo. To je možné jen tím, že se celý rok nenažerou,“ říká Váňa. „Když Venca Chaloupka jezdil dostihy, šel kolem váhy a řekl: Napiš tam sedmdesát. A měl osmdesát… A taky vyhrával. Koně to unesou. Jestli chceme získat do budoucna nějaké žokeje, budeme muset udělat v tomto směru ústupek.“
Podle Váni už v Evropě funguje jistá benevolence. „V Itálii je na každém závodišti oficiálně váha padesát sedm, ale na dráze ji mají nastavenou na šedesát. Koně jezdí tři kila navíc, nikdo o tom neví. Musíme k tomu taky přikročit,“ říká Váňa.
