Konec čekání, opět do akce. Již tento víkend startuje 22. ročník florbalové extraligy a navzdory tomu, že on se svým týmem vloni padl v Superfinále s Vítkovicemi a během pauzy odešli z Tatranu Střešovice Milan Garčar či Michal Podhráský, útočník Jan Natov věří, že tentokrát bude pražský celek ještě silnější. „Ambice pro Tatran? Zbytečná otázka. Tady je to každý rok titul,“ hlásí.
Už vloni jste možná s obměněným a omlazeným týmem překvapili, když jste se dostali až do Superfinále. Cítíte se tedy letos navzdory odchodům některých zkušených hráčů silnější?
„Přesně tak. Vloni jsem tomu třeba moc nevěřil, a přesto se nám dařilo. Letos tomu ale věřím ještě víc. Doufám, že budeme opět zase v Supefinále a získáme konečně titul. I přes různé odchody vnímám náš tým silnější.“
Jak to?
„Podle mě je to dané Jirkou Jakoubkem, že si stojí za tvrdým přístupem, v tréninku i z taktické stránky. Tím jiným přístupem je to lepší. I když máme hodně mladých hráčů, každý tam bojuje o svůj flek a kvalita tréninků je vysoká. Dlouho jsem něco takového nezažil.“
Pomáhá tomu i v kabině zkušené jádro matadorů Fridrich, Kafka nebo Richter?
„Ano. Jsem rád, že Fríďa přešel zranění zad a až je to neskutečné, jeho forma vzrůstá. Martin Richter je osmdesát procent kvality týmu a jsem rád, že ještě tenhle rok nám pomůže a Tomáš Kafka je jedna velká zkušenost. Když bude v bráně, nebojím se, že se stane něco závratného.“
Přesto přijdou v letošní sezoně i změny v pravidlech. Například se nově smí přihrávat kopnutím do balonku. Jak vnímáte tuhle novinku?
„Od té doby co je to povolené, jsem si to ještě v hlavě nepřemítal, ale časem se to určitě využívat bude. Například se to bude moct dát využít i jako zrod brejkové situace, takže se tím bude dát hodně ovlivnit.“
A co i slibované mikroporty, které budou mít v televizních utkáních vybraní hráči u sebe. Nebojíte se jich, coby emotivní hráč?
„Nevím, zda bych si v tu danou chvíli uvědomil, že to uslyší celý národ. Ale co se mě týče, klidně si to rád vyzkouším. Třeba v tu chvíli zachovám chladnou hlavu a nic mě nerozhodí, když budu vědět, že prostě nemůžu. Může to i psychicky pomoct.“
