Dva roky nic moc. Spíš nic… Čeští florbalisté po minulém mistrovství, kde brali bronz, zabředli do útlumu, neporazili nikoho z TOP světové trojky. Ale před mistrovstvím v Rize, které startuje v sobotu zápasem s Nory (od 15.45 hodin), z nich čiší odhodlání. „Věřím, že v týmu vygraduje velká chuť to změnit. Jde o naši hrdost. Myslím, že může být velký překvapení,“ tvrdí útočník Patrik Dóža, jedna z hvězd týmu. A fanoušky prosí o podporu.
Chystá se na druhý šampionát, ale zkušeností už má dost. I z působení ve Švédsku. A i když připouští, že dvouletý přípravný cyklus byl bídný, v Rize může přijít změna. „Musíme zabrat, podpořit se navzájem,“ tvrdí český reprezentant, jinak hráč Chodova.
Jsou špatné výsledky velkým varováním?
„Dva roky jsme neuspěli na ničem, totálně jsme vyhořeli. Výsledky byly strašný. Takže tady není proč chodit kolem horké kaše. I na nás hráče je vytvářený tlak, musíme to změnit. Jde i o naši hrdost, reprezentujeme celou zemi.“
Tým měl soustředění v Teplicích, kde se hodně pracovalo i s psychikou. Pomohlo to?
„Je vidět, že nás to může posunout dál, byly pohovory, i trenéři vyslechli, co my hráči cítíme. Věřím, že jsme výborně připravení. Naopak mám ještě pocit, že jsme lépe nachystaní než před dvěma lety před mistrovstvím, na kterém jsme nakonec brali bronz.“
Favorité mistrovství světa nejsou, přesto chtějí čeští florbalisté zlato
Video se připravuje ...
Co vám dává naději, že by to mohlo dopadnout i po hrozné přípravě dobře?
„Kvalita v týmu je obrovská. Spíš si myslím, že jsme neprodávali to, co v sobě máme, byl to spíš špatný předvedený výkon než to, že by nám chyběly schopnosti. Myslím si, že jsme si to všichni uvědomili, i trenéři se k tomu postavili dobře.“
Jak vy se osobně těšíte na svůj druhý šampionát?
„Hrozně moc! Kvůli reprezentaci i celkově florbalu jsem toho spoustu obětoval, zvlášť v poslední době. To bylo fakt extrémní. Od trenérů jsem měl nastavený individuální plán, dva tvrdé tréninky šest dní v týdnu, do toho jsem normálně hrál superligové zápasy. Bylo to hrozně náročné, do toho ještě škola, práce na plný úvazek. Bohužel ještě nejsme profesionální sport, ale někdo spočetl, že jsme měli za posledních padesát dní víc zápasů než fotbalová Sparta. A do toho ještě běžela reprezentační příprava. To už je opravdu za hranicí toho, co amatérský sport může snést. Takže všichni kluci v týmu tomu obětují opravdu úplně všechno.“
Teď to musíte během jednoho týdne zúročit na šampionátu v Rize…
„Moc rád bych všechny fanoušky pozval k televizi a poprosil je o co největší podporu! Protože všichni, od prvního hráče do posledního i lidi z realizačního týmu, do toho dáváme opravdu maximum. Jsou to fakt velké oběti, není jednoduché to skloubit s prací i dalším životem, takže si za to všichni zaslouží respekt. Doufám, že se nám to podaří přetvořit v úspěch! Přede všemi kluky, kteří jsou v týmu, musím smeknout. Někdo může namítnout, že jsme rozmazlení, fňukáme, ale naopak. Takže snad nám bude fandit co nejvíc lidi. Pokud postoupíme do semifinále, které třeba, dá-li Bůh, vyhrajeme, tak bude všechno zapomenuto. Po minulých prohrách přišla kritika, byli lidi, kteří říkali, že moc brečíme, ale málo předvádíme, ale musím říct, že tak to není. Teď všichni uděláme maximum, abychom to zvládli!“
Související články
