+
Nenechte si ujít nejnovější
zprávy ze světa sportu.
Sledujte nás na Facebooku
a dozvíte se vše jako první.
Ivo Pospíšil
10. června 2015 • 08:08

Jícha: I když se na ME nedostaneme, věřím, že pád zastavíme

Filip Jícha musí vyřešit zdravotní trable
TOP VIDEA
CELÝ SESTŘIH: Sparta - Teplice 3:0. Zářil dvougólový Václav Kadlec CELÝ SESTŘIH: Sparta - Teplice 3:0. Zářil dvougólový Václav Kadlec
Liberec - Chomutov: Bitka jako v NHL! Jánošík a Flemming sundali rukavice Liberec - Chomutov: Bitka jako v NHL! Jánošík a Flemming sundali rukavice
VŠECHNA VIDEA ZDE

Řadu let létal po hřišti jako stroj. Mašina, která sázela jeden gól za druhým. Letos se však kolečka v jeho těle vzpříčila a řekla si o údržbu. Před pár měsíci zraněný kotník, nyní zánět stydké kosti… „Konce kariéry se nebojím,“ žertuje házenkář Filip Jícha. S Kielem vyhrál sedmý titul a byl i ve Final Four Ligy mistrů – v dnešním duelu s Francií se však český nároďák musí obejít bez něj.



Jak byste tedy tu letošní sezonu zhodnotil?
„Sezona to byla zajímavá. Po sedmi letech jsem byl zraněný a tak nějak jsem se s tím potýkal celý rok. Nejprve jsem musel na operaci s kotníkem, vrátil se v prosinci, než ho rozhýbal, byl březen, a jak jsem investoval čas do rozhýbání nohy, začaly mi problémy s úponama a pak se z toho stal zánět stydké kosti. To je takové neobvyklé zranění, ale mezi sportovci celkem běžné, hlavně mezi fotbalisty. Po utkání, kdy jsme si tak zajistili titul, mi naši lékaři řekli, že mě už nebudou pumpovat tabletama, ale že potřebuju deset až dvanáct týdnů klid. Jedině tak se na ten zánět stydké kosti dá vyzrát. Když jsme proto měli check out mítink, každý dostal nějaké úkoly a já dostal povinnost být v klidu, neběhat, nejezdit na kole, maximálně na konci začít plavat. To pro mě bude oříšek.“

Byla to právě kvůli těm zraněním jedna z těch těžších sezon?
„S tím kotníkem jsem to potřeboval vyřešit. Vůbec jsem nemohl a ztrácel jsem se i na hřišti. Ta rekonvalescence byla rychlá, ale ten návrat nebyl, jak bych si představoval. To byla těžší část. Když jsem ale pak trénoval a odehrál pár zápasů, dokázal jsem si, že jsem potřebný a neztrácím z toho umu nic, jen potřebuju být fit. Druhá část sezony byla psychicky náročnější, ale teď už je to lepší.“

Vnímáte to i trochu jako daň za bezproblémových sedm let?
„Určitě, i naši lékaři v Kielu říkali, že to je zcela normální. To moje tělo drželo extrémně dlouho na extrémní zátěž a mohu být rád, že se mi nestalo nic vážného. Tyhle zranění, kotník, stydká kost, to je jen, aby se dal tělu prostor se zotavit a zregenerovat. Říkali, že jak znají moje tělo, tak nemusím mít obavu, že by to mělo znamenat konec kariéry.“

Jaké to tedy bylo zvednout po takové sezoně nad hlavu zase mistrovský talíř?
„Na konci už to byla křeč, počítali jsme každé utkání do konce, a čím víc jsme počítali, tím hůř jsme hráli a komplikovali si to. Jak jsme neuspěli ve Final Four Ligy mistrů, sedlo to na nás a trenér to viděl. Nějakým způsobem jsme to ale nakonec zvládli. Ač jsme v klíčovém zápase prohrávali o sedm bodů a nebylo nám do zpěvu, nakonec jsme vyhráli o dvě branky a začali slavit. Letos, jak to bylo všechno nahuštěné, jsme měli jen dvě hodiny na oslavu s našimi fans, bylo to o to víc intenzivní. Moc se mi to líbilo.“

Jaké to bylo ukazovat na společné fotce už sedm prstů jako sedm titulů?
„Je pravda, že když jsem dával na svůj Instagram fotku, začal jsem to počítat a říkal si, to snad není možné, sedm titulů…to už je obrovské číslo. Oproti spoluhráčům, z nichž někteří mají jeden, dva… Je to známka toho, že jsem pár let v procesu, ale nikdy by mě něco takového ani nenapadlo. Jak ale dostanete ten talíř do ruky, je to vždy speciální a ta energie je úžasná.“

Na jak dlouho tedy máte v Kielu smlouvu?
„Moje budoucnost se řeší. Mám smlouvu do roku 2016 plus jednostrannou opci do 2017, tu bych však musel podepsat do konce roku 2015. Kdybych ji nepodepsal, tak bude smlouva jen na rok. S vedením jsme se o tom teď vážně bavili, neboť na házenkářském trhu je nedostatek světových hráčů takové kvality, takže kdo má světového hráče, snaží se ho udržet. Budoucnost se bude řešit v létě a mé přání je, ukončit kariéru v roce 2019 v Kielu. Zda i Kiel půjde tímto směrem, uvidíme.“

Rok 2019 je pro vás speciálně významný?
„Tak jsem si to nastínil, že budu do tohoto roku snad držet se špičkou krok a nechtěl bych to nějakým způsobem přejet přes závit, že se tam budu belhat. Kdybych zažil takový druhý nebo třetí rok, tak by mi to nedávalo smysl ani vůli. 2019 je dobré datum rozloučit se z velké házenkářské scény a pokusit se zaměřit do normálního života.“

Jak však nyní budete prožívat poslední zápasy kvalifikace coby nehrající kapitán?
„Letos jsem byl celý rok nehrající kapitán. Minulý rok jsem řekl, že budu hrát a neodehrál jsem ani jedno kvalifikační utkání, smrsklo se to na pět zápasů na MS ze sedmi. Hrozně rád bych řekl, že budu hrát, když jsem fit, ale teď fit nejsem, takže hrát nebudu… ta moje rovince je jasná. A pokud budu fit, budu se chtít i rozloučit důstojně s kariérou v reprezentaci. Pro to však musím odehrát nějaké utkání doma, aby to dávalo smysl, za to, jakou jsem měl výjimečnou reprezentační kariéru. Česko mi dalo základy házené, takže se chci rozloučit s fanoušky tady. Určitě to neudělám, provokativně teď, což by zrovna vycházelo na vítězství v Prezidentově poháru.“

Jak nicméně věříte svým spoluhráčům do zápasů s Francií a Makedonií?
„Chápu, že ta situace je velmi vážná. Proti Francii by to měla být oslava, že takový tým vůbec přijede k oficiálnímu zápasu do Čech. Ta jejich generace je taková, že je to non plus ultra favorit. A rozhodující utkání v Makedonii… ten kdo tam z těch kluků nehrál, tak se má na co těšit. Nebude to jednoduché. Už jen proto, že hrát halový sport na Balkáně není jednoduché a je potřeba se alespoň pokusit vstoupit do utkání s chladnou hlavou, jinak nás přejedou. Jsou i házenkářsky mnohem dál a ještě vloni měli dva týmy v Lize mistrů, které byly mezi posledními 16. To je obrovská kvalita. Ne sice francouzská, ale to domácí prostředí s tím efektem důležitého utkání… i ti rozhodčí, jež budou pískat… není to pro nás jednoduché.“

Nebojíte se ovšem, že případný neúspěch hodí českou házenou do určité smyčky a pozice mimo nasazené týmy?
Nebudeme předbíhat, ale pokud bychom se neměli dostat na ME, tak to v mých očích bude jenom obraz, jaký máme momentálně tým. To, že jsme se loni kvalifikovali na MS, mi už tenkrát přišlo neuvěřitelné a letos se to ještě víc prohloubilo. Máme hlavně hráče z české ligy plus pár světlých výjimek z Bundesligy a Francie. Není to tak, že osu týmu tvoří házenkáři ze zahraničí doplnění dvěma třemi z české soutěže, je to naopak. Myslím však, že práce našich dvou trenérů je výborná, dávají do toho spoustu energie a osobní výzvy. Chtějí pád zastavit a svým vlastním tělem sloužit tomu, aby mladší kluci měli chuť na sobě pracovat a dál se rozvíjet i mimo reprezentační akce. Odešel jsem z toho stranou, ale co vidím, když jsme v kopii, co kluci dostávají přes email za úkoly, je to správná cesta.“

Vy jste také nějaké dostal?
„Ano, uzdravit se a přijíždět včas na reprezentační srazy. Ani jeden jsem nesplnil. Včas nepřijedu rozhodně a zdravý taky nejsem. Chci být sportovní optimista, ač realita je krutá. Takže i když nepostoupíme na ME, pád zastavíme a svým způsobem se koncepčně dostaneme k tomu, že se budeme zase pozvolna přibližovat zpátky.“

 

Dejte nám like a sledujte nás!

.
instagram







Klasická verze
Mobilní verze