Martin Tomaides
18. ledna 2017 • 17:17

Rytíř a hrdina z Dakaru: Manželka zachráněného mi po telefonu děkovala

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

Cíl svého prvního Dakaru neviděl, do Prahy dorazil potlučený, ale s dobrým pocitem. I když to je možná slabé slovo. Voják z povolání Lukáš Kvapil skončil na slavné rallye hned ve druhé etapě poté, co dlouhé hodiny pečoval o těžce zraněného kolegu a poté sám na zničené trati havaroval. Na náročný podnik ale nezanevřel a rád by se na něj vrátil. „Měsíc teď musím čekat, až mi lékař řekne, jestli je rameno v pořádku a já můžu závodit dál," řekl Kvapil na středeční tiskové konferenci.



Jak s odstupem času vzpomínáte na chvíli, kdy jste zachraňoval vybouraného Domenica Cipolloneho?
„Neudělal jsem nic, co by neudělal jiný motorkář. Teď jen přemýšlím nad tím, jestli jsem tam měl zůstávat celé tři hodiny, ale moje profese mi to jinak nedovolí. Zůstal bych u zraněného kdykoliv po celou dobu až do momentu, kdy ho odvezou. Samozřejmě bych tu radši s vámi stál a povídal si o tom, jak jsem se dostal do cíle, protože jsem věřil, že na to mám."

U zraněného jste zůstal několik hodin, co se tam celou tu dobu mezi vámi dělo?
„V první chvíli jsem přijel a viděl velkou hromadu černého a zabahněného člověka. On se mnou komunikoval a všechno bylo v pořádku, takže jsem mohl začít řešit naučený scénář jak přivolat pomoc. Jenže on byl tak zničený, že brzy začal omdlívat a upadat do bezvědomí, takže jsem ho rychle dostal do protišokové polohy a pak jsem spotřeboval velkou část ze svých tří litrů vody. Musel jsem z něj dostat to bahno! Navíc jsem ze své bundy musel udělat přístřešek, protože okolo byly tak ostnaté keře, že jsem ho nemohl odtáhnout jinam."

Co se dělo, když přistál vrtulník s pomocí?
„Brzdil jsem okolo projíždějící auta, aby další posádky věděly, že v okolí je nehoda. A tři hodiny strašně utekly."

Pomohla vám v celé situaci nátura vojáka?
„Určitě, protože my jsme vedeni k tomu, abychom chránili život. Okolí vás jako vojáka vnímá většinou jako člověka, který někde válčí, ale armáda má také neskutečné polní nemocnice a záchranné složky. Já jsem vycvičený k tomu, abych pomáhal a udělal by to tak každý z mých kolegů."

Kolikrát jste od tohoto činu zaslechl výraz "hrdina"?
„(smích) Slyšel jsem různé názvy, hrdina, rytíř, pomoc a mě to samozřejmě těší, ale myslím si, že hrdinové jsou úplně jiní lidé. Například záchranáři, hasiči, nebo policisté. Měl jsem výhodu, že mám skvělý výcvik a věděl jsem, že jdu do extrémního závodu, kde se něco takového může stát. Udělal jsem věc, co by udělal každý."

Každopádně vy jste o kus dál na zničené trati také havaroval a tam Dakar skončil. Mluvil jste pak s Cipollonem?
„Bylo to celkem veselé. On měl totiž číslo 138 a já 139, takže jsme se zdravili už na startu a chválili si, jak si plníme sen a zkrátka si popovídali. Když jsem k němu dojel při jeho havárii, tak jsem první minuty netušil, že jde o něj, až když jsem do vysílačky hlásil jeho číslo. No a pak jsem ležel v nemocnici, slyšel jsem povědomý hlas, lékař odtáhl plentu a hned jsme se zase dali do řeči a vzniklo přátelství. Když telefonoval manželce, tak mi děkovala, že jsem ho zachránil a on litoval toho, že jsem se kvůli němu rozbil. Ale zase mi hodně pomohl v komunikaci s nemocnicemi. Letěli jsme pak spolu do Evropy, jsme v kontaktu a píšeme si a dohodli jsme se, že se zase potkáme."

Rameno máte poničené, modré oči od zlomeného nosu, jaký je váš zdravotní stav v tuto chvíli?
„Trochu jsem utekl z nemocnice, přesvědčil jsem je, že nebudu dál zabírat postel. Chtěli si mě tam nechat ještě další týden, ale už jsem nechtěl. Teď budu měsíc čekat, jestli mi lékař sdělí, že je rameno v pořádku, abych mohl závodit dál. Cítím se dobře, navíc mám krásně udělaný nos, je lepší, než předtím. Bolest už necítím, cesta z Jižní Ameriky do Česka s vykloubeným ramenem, to byla bolest."

Jaké bylo setkání s ministrem obrany Martinem Stropnickým, který vás vyznamenal?
„Byl jsem obrovsky překvapený, protože je to náš nejvyšší představitel, a to, že si udělal čas ve svém nabitém programu, pro mě bylo tím největším zadostiučiněním. Moc si toho vážím, ale stále opakuju jen to, že jsem udělal věc, co by udělal každý. Na Dakaru si mezi sebou musíme pomáhat."

Potěšilo i dnešní ocenění od šéfa Autoklubu ČR?
„Upřímně vám říkám, že jsem to absolutně nečekal. Ani jsem popravdě netušil, že prezident Autoklubu se tady objeví, protože když jsem dříve vnímal Dakar, tak se mi zdálo, že ani občas neví, že se něco takového děje. Ale pak jsem si všiml, že došlo ke změně a sporty, které tam jsou, se začaly více podporovat. Jsem šťastný, že přišel a na ocenění jsem hrdý."

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud